Podíl ratingu na současné finanční krizi

Investoři vstupující na kapitálový trh dnes již běžně využívají při svém investování ratingů sestavených externími ratingovými agenturami. Rating jim v jednom znaku poskytuje významnou informaci o pravděpodobnosti selhání určitého dlužníka.

V souvislosti se současnou situací na finančních trzích jsou ratingové agentury kritizovány za údajný podíl na světové finanční krizi. Opět se tedy otvírá otázka korektnosti a spolehlivosti ratingů.

Klamavé investiční doporučení

V reakci na tuto kritiku je nutné si uvědomit, že externí rating analyzuje fundamentální kvalitu daného subjektu nebo cenného papíru. Vzhledem k tomu, že rating nezkoumá tržní cenu investičního nástroje, nehodnotí jeho výnosnost ani úvěrové riziko, není možné ho považovat za investiční doporučení.

Problémem tedy pravděpodobně je, že výsledek sofistikovaných analýz shrnutý do jednoho symbolu může vést k nesprávnému pochopení a interpretaci ratingu ze strany investorů.

Různá hodnocení toho samého

Rating je nezávislé hodnocení, jehož cílem je zjistit, zda a do jaké míry je daný subjekt schopen a ochoten dostát včas všem svým splatným závazkům. Každá ratingová agentura má při stanovování ratingové známky více či méně odlišné postupy. Díky své nezávislosti je pak poměrně časté, že různé agentury hodnotí ten samý subjekt odlišným ratingem.

Samotný proces udělení ratingového ohodnocení není jednoduchý. Agentury sledují a hodnotí mnoho různých hledisek. Zaměřují se na vnitřní, ale i vnější prostředí podniku, sledují finanční situaci, sílu kapitálu, ale i strategii daného subjektu, zájmové skupiny, které se kolem něj pohybují, a v neposlední řadě také vlastníka.

Selhal rating v případě amerických bank?

Jak se ovšem dívat na skutečnost, že mnohé z amerických bank měly v podstatě až do svého pádu rating velmi dobrý nebo dokonce výborný?

V případě bank je při hodnocení a stanovování ratingu brána do úvahy nejen finanční síla, ale také potenciální míra podpory ze strany matky či regulatorního orgánu. Jde o faktor, který konečnou ratingovou známku subjektu zlepšuje. Zkušenosti z minulosti totiž ukazují, že v okamžiku, kdy se do problémů dostane velká banka, přistupují regulátoři či vlády k její záchraně. V takových případech totiž většinou platí „too big to fail“. Klíčové je v tuto chvíli slovo „většinou“. Jde o to, že regulátor, příp. vláda se může zachovat i jinak. To je také případ finanční instituce Lehman Brothers, kterou americká vláda odmítla zachránit.

Regulace ratingových agentur

Další z otázek, kterou otevřela krize na světových finančních trzích, je regulace ratingových agentur. Ratingové agentury jsou organizace, které klasifikují jiné subjekty trhu, samy ovšem v podstatě nežijí v konkurenčním prostředí a postrádají jakýkoliv dohled. Rostoucí vliv ratingových agentur, nedostatek konkurence mezi nimi a absence jejich kontroly značně znepokojuje ostatní subjekty trhu. Samotné ratingové agentury se regulaci v podstatě nebrání, pokud ovšem bude chránit jejich nezávislost, nezávislosti jejich analýz a názorů.

Vliv ekonomického cyklu

Problémy bank mají souvislost s kvalitou jejich portfolia, které je dnes vystaveno ekonomickému cyklu. V období růstu a relativně stabilního prostředí není možné důvěryhodně „otestovat“ kvalitu portfolia bank. Teprve v „problémovém“ období se ukáže, zda je kvalita portfolia finanční instituce dobrá a vytvořené rezervy dostatečné.

V současné době bankovní subjekty s ještě větší pozorností sledují úvěry (zejména hypoteční, kde je zvýšené procento defaultu) a průběh jejich splácení. V souvislosti se současnou světovou krizí je možné u finančních institucí očekávat zvýšení defaultu také u spotřebitelských úvěrů.

Finančníci se nyní budou muset více než dosud zaměřit na bonitu klientů a zajištění poskytovaných úvěrů. Pro klienta tedy bude zase o něco obtížnější dostat se k penězům. Tady můžeme hovořit o určitém módním trendu. V období růstu se půjčuje subjektům s větší benevolencí. Když se objeví problémy, hrozí, že úvěr nebude poskytnut ani společnosti, která je zdravá.