Měla by se Česká republika vzdát předsednictví v Radě EU?

V poslední době se množí diskuze ohledně kompetentnosti České republiky řídit chod Evropské unie během nadcházejícího půlročního českého předsednictví. Představuje vnitropolitický boj v naší zemi natolik velkou překážku bránící úspěšnému zvládnutí této nadcházející události? Nebo je příčinou těchto množících se polemik něco jiného?

Europesimisté v čele?

Politické prostředí v České republice je z dlouhodobého hlediska doprovázené téměř neustálou nestabilitou vládní exekutivy, která ještě více zintensivněla po nedávných krajských a senátních volbách. Tato situace tak hraje ve prospěch těch, kterým se myšlenka europesimisticky naladěného Česka v čele celé sedmadvacítky evropských zemí zdaleka moc nelíbí. Navíc české předsednictví přichází v přelomové době, kdy Evropská unie řeší problém s budoucností reforem ztělesněných Lisabonskou smlouvou, jejíž osud je po irském odmítnutí v referendu stále nejasný a reformy Evropské unie v nedohlednu. Vedení EU tudíž rozhodně nebude procházkou v růžové zahradě, ale bude na předsedající zemi klást značné požadavky zejména co se týče diplomatických schopností jejich čelních představitelů.

Češi jsou považováni za jeden z vůbec nejvíce europesimistických národů v rámci celé Evropské unie, z čehož pramení určité obavy ohledně našeho budoucího předsednictví. Za korunovaci vládního postoje k EU můžeme považovat oficiální motto, jenž má provázet naše předsednictví v Radě Evropské unie. Heslo „Evropě to osladíme“ je cítit celkem jednoznačným ironickým podtextem. Podtextem, který je konstruktivnímu politickému přístupu poměrně vzdálen. Otázkou však zůstává zda-li tato forma nadsázky zbytečně nezhoršuje celkové jméno České republiky v zahraničí a nevytváří zbytečný prostor pro případné polemiky nad schopnostmi ČR předsednictví zvládnout.

Jakou roli hraje Francie?

Velice významnou, možná že i klíčovou roli však v celé situaci sehrává současná předsednická země Francie v čele s ambiciózním prezidentem Nicolasem Sarkozym. Z hlediska historického vývoje Evropské unie patří Francie mezi země, které hrály vždy významnou roli v prohlubování integračního procesu. Francii proto můžeme považovat za zemi, která je rozhodně aktivnější v prosazování svých zájmů na mezinárodní scéně a z historického hlediska si je vědoma své dominantní role v rámci Evropské unie. Z této pozice pramení určitá neochota předat, v nynější z hlediska budoucího směřování EU důležité době, chod celé evropské sedmadvacítky právě pesimisticky naladěnému Česku. Pokud se však nad tím zamyslíme můžeme dospět k závěru, že Francie je obecně neochotna skončit se svým předsednictvím a předat jej „nástupnické“ zemi. Takže spíše než o problém s Českou republikou můžeme danou situaci interpretovat jako problém Francie vzdát se svého nynějšího formálně vedoucího postavení v čele EU a určovat její směřování.

Co z toho plyne pro nás?

Shrneme-li si celou situaci, tak Česká republika bude příští rok předsedat Radě EU, ať se to komukoliv líbí či nikoliv. Je nějaká země kompetentnější pro vykonání předsednictví místo nás? Vždy se najde někdo, kdo má více zkušeností na evropském diplomatickém poli, ale neměli bychom zapomínat na skutečnost, že Evropská unie je založena na kooperaci všech zemí a každá země má tudíž mít příležitost předsedat Radě EU, a to bez ohledu na europesimismus či optimismus.