ANALÝZA-Na obzoru se vynořuje nová hrozba v podobě deflace

...
                                
 FRANKFURT/Ve vyspělých 
ekonomikách od Japonska po Německo se recese stala skutečností 
a tvůrce měnové politiky začíná znervózňovat jiný fenomén, který 
mnozí považují za ještě vražednější: deflace.
                                
 Z paměti čelných představitelů dosud nezmizel obraz 
desetiletého boje Japonska s neustále klesajícími cenami a 
stagnací ekonomiky, takže jsou centrální banky a vlády odhodlány 
vyvarovat se minulých chyb.
                                
 "Deflace je pro finanční sektor asi nejhorší, protože se s 
ní dá velmi těžko vypořádat. Všechny centrální banky proto 
udělají, co budou moci, aby se jí vyhnuly," řekl člen rady 
guvernérů Evropské centrální banky Ewald Nowotny 10.listopadu.
                                
 Vyhlídky na setrvalý pokles cen jsou nyní obzvlášť nevítané 
vzhledem k tomu, jak by postihl snahu bank, firem a domácností, 
jež chtějí snížit dluhy a přečkat hospodářskou bouři, která 
propukla po krizi na finančních trzích. 
                                
 Centrální banky, jež čelí náhlému zhroucení růstu a inflaci, 
již masivně snížily úrokové sazby a čeká se, že v tom budou 
pokračovat. Ekonomové však varují, že by jim mohly dojít síly, 
než ceny spadnou na dno. 
                                
 "Měnová politika je cestou dolů slabší než cestou nahoru," 
řekl Stefan Gerlach, profesor z Goethe Universität ve 
Frankfurtu. "Když inflace roste, mohou centrální banky zvedat 
sazby, kam až chtějí, ale v opačném směru se zarazí na nule." 
                                
 Americká centrální banka (Fed) již snížila sazby na 1 
procento, zatímco klíčová jednodenní sazba Bank of Japan stojí 
na 0,3 procenta.
                                
 ECB s hlavní sazbou 3,25 procenta a Bank of England se 3 
procenty mají trochu větší volnost pohybu.
                                
 Poté, co před pouhými několika měsíci dosáhla rekordních 
výšin, zpomaluje inflace ve všech vyspělých zemích kvůli 
chřadnoucímu růstu ekonomiky a propadu cen energií a potravin.
                                
 Ropa <CLc1> ztratila od dosažení červencového vrcholu nad 
147 dolary za barel téměř dvě třetiny hodnoty.
                                
 Spotřebitelské ceny ve Spojených státech spadly v říjnu 
nejprudčeji v historii, což podpořilo strach z deflační spirály 
zahrnující pokles cen, výdajů a mezd, k němuž by došlo, pokud 
poptávka neožije. 
                                
 Bankéři z Fedu zlehčovali riziko deflace, jež sahá za 
dočasnou negativní inflaci, stejně jako jejich kolegové z ECB. 
Guvernér Bank of England Mervyn King naopak řekl, že nemůže 
vyloučit deflaci ve Velké Británii. 
                                
 "DÍRA V HLAVĚ"
                                
 Dalším dopadem poklesu cen je navýšení zátěže pro jakkoli 
velký dluh, dokonce i když banky a domácnosti masivně omezují 
své závazky v reakci na finanční bouři a vlnu špatných zpráv o 
ekonomické situaci. 
                                
 "Problém s negativní inflací spočívá v tom, že reálná 
hodnota vašeho dluhu roste," řekl ekonom James Nixon ze Société 
Générale. "V cyklu rozvazování závazků potřebujete negativní 
inflaci asi jako díru do hlavy." 
                                
 Ve Spojených státech představuje úvěrová krize a prudké 
zpomalení ekonomiky od poloviny září dvojitý úder, který ztěžuje 
obranu ekonomiky před hlubokou recesí a oddaluje uzdravení 
úvěrových trhů.
                                
 Deflace je navíc problematická z toho důvodu, že pokud by se 
protáhla, mohla by přimět spotřebitele a firmy k omezování 
výdajů, což by přidusilo ekonomickou aktivitu a ještě více 
snížilo poptávku, takže by ceny klesly ještě níž. 
                                
 "Jakmile nastane období deflace, je důležité, aby se 
ekonomika co nejdříve obrátila," řekl Lyle Gramley, bývalý 
guvernér Fedu, nyní analytik Stanford Group ve Washingtonu.
                                
 Zdá se, že kombinace snižování sazeb, úvěrů ministerstva 
financí na obnovení důvěry a oživení půjček za stovky miliard 
dolarů funguje, ale úrokové sazby samotné nestačí, dodal 
Gramley.
                                
 "V kreditní tísni, jako je tahle, může Fed snižovat sazby, 
ale jestli zároveň nedokáže snížit důležité soukromé sazby, 
zlepšit dostupnost úvěrů nebo pomoci akciím nahoru, pak je to, 
velmi otřepaně řečeno, téměř jako tlačit něco na provázku," řekl 
Gramley. 
                                
 Prezident Fedu Ben Bernanke vyložil nebezpečí deflace v 
projevu z července 2003, kdy byl ještě jedním z guvernérů. 
                                
 Pokud jsou oficiální sazby poblíž nuly a ceny klesají, může 
se deflace zhoršit s tím, jak slabost ekonomiky vede k dalšímu 
snižování mezd a cen a zvedá ceny úvěrů očištěné o inflaci. 
                                
 "Protože krátkodobé nominální úrokové sazby nemohou jít níž, 
zvedla by zhoršující se deflace reálné krátkodobé sazby, takže 
by v důsledku utáhla měnovou politiku," řekl tehdy Bernanke.
                                
 Nixon ze Société Générale řekl, že pokud se deflace pevně 
usadí, budou centrální banky vyzývány, aby tiskly další peníze, 
respektive aby financovaly státní výdaje tím, že převedou 
veřejný dluh do svých rozvah.
                                
 "Znamenalo by to zvrat posledních 20 let měnověpolitické 
ortodoxie," řekl Nixon. "Jestliže ale čelíme recesi ve stylu 
30.let, pak se podle nás půjde právě tímto směrem."
                                
(Autoři: Krista Hughes, Mark Felsenthal; Přeložil: Robert 
Müller)


[WASHINGTON/Reuters/Finance.cz]