Rusko: konec skvělých časů?

Světový hlad po surovinách, nejdůležitějším exportním artiklu,  utichá pod tlakem nepříznivé hospodářské situace ve vyspělých průmyslových státech. Stejně tak se ztrácí i ochota zahraničních investorů nechat své peníze ležet během těžkých časů v poněkud rizikovější zemi.

Po druhé světové válce průmyslová a technologická velmoc soupeřící s USA o nadvládu nad světem. Po studené válce země zdrcená finanční krizí, propadem rublu a neschopností splácet zahraniční dluhy. To je Rusko, stát se značným potenciálem, nedozírným přírodním bohatstvím, avšak s výhradami stále označovaný za rozvojovou ekonomiku.

Putin – ve správnou dobu na správném místě

Během letitého ekonomického boomu pod nadvládou prezidenta Putina se Rusko vymanilo z hospodářských problémů a znovu začalo nabírat na síle. Byl zaznamenán výrazný nárůst zahraničních rezerv, přiliv investic, došlo ke splacení některých dluhů, k poklesu chudoby a nezaměstnanosti. Za to vše ruští voliči odměnili svého prezidenta důvěrou a obdivem.

Ruská ekonomika však byla hnána kupředu především celosvětovým nárůstem poptávky po všech druzích surovin. Sotva Putin svůj prezidentský úřad opustil, situace se začala komplikovat. Nejprve invaze do Gruzie trochu postrašila zahraniční investory a ti z Ruska stáhli na 30 miliard dolarů. Následně pokračující pokles cen ropy roztočil další kolo odchodů a odliv investic se do dnešního dne vyšplhal na hodnotu 211 miliard dolarů. Centrální banka se neustále snaží bránit hodnotu rublu a zamezit opakování krize z roku 1998, což je však stále obtížnější. Na udržení rublu v přijatelných mezích tak už banka vynaložila na čtvrtinu měnových rezerv, přesto však došlo k jeho poklesu vůči dolaru o 16 %. A někteří ekonomové mluví o nutnosti devalvace o dalších 20 %.

Přírodní bohatství

Jako cévy nesoucí životodárnou tekutinu evropskému hospodářství, zásobují ropovody a plynovody ruskými surovinami prakticky celou východní Evropu, Rakousko, Turecko, a částečně i Německo, Itálii a Francii. Ruský plyn je spalován v západoevropských elektrárnách a teplárnách a vzhledem k jeho méně škodlivému vlivu na životní prostředí, než má tradiční uhlí, se s ním v ekologicko-energetické koncepci budoucí Evropy počítá. Pokud totiž environmentální politika odmítá energii jadernou a uhelnou pro jejich nepříznivé dopady na životní prostředí, je dalším ekonomicky akceptovatelným zdrojem zemní plyn. Podmínky pro využívání vodní energie jsou omezené a vítr, slunce či biomasa stále patří mezi zdroje příliš nákladné a drahé.

Rusko je největším exportérem zemního plynu a svým zahraničním partnerům dodává více této strategické suroviny než další dva největší vývozci Norsko a Kanada dohromady. Problémy s tranzitními zeměmi, především s Ukrajinou, nastartovaly snahu a vybudování nových potrubních systémů, které by nekřížily území bývalých sovětských satelitů.

Raději pod mořem než přes cizí stát

První byl dokončen „Blue Stream“, plynovod vedoucí pod hladinou Černého moře, který umožnil přímé spojení Ruska a Turecka. Podařilo se tak nahradit staré a politicky nespolehlivé spojení protínající území Ukrajiny, Moldavska, Rumunska a Bulharska. S podobným záměrem je budován „Nord Stream“ který má pod Baltským mořem vytvořit přímé spojení s dalším významným konzumentem – s Německem.
Kromě zemního plynu je Rusko (po Saudské Arábii) druhým největším exportérem ropy na světě. Rozlehlé lesy sibiřské tajgy pak poskytují ohromné množství dříví a na suroviny bohaté pohoří Ural zase širokou škálu rozličných komodit, především kovů. Další přírodní bohatství čeká nedotčeno ve zmrzlé Sibiři.

Ruská ekonomika je se surovinami neodmyslitelně spjata.  Několik let znamenaly pro Rusko ekonomický úspěch, teď však s jejich cenovým sestupem, zřejmě čeká sestup i ruské hospodářství. Ropa se propadla od června o více jak 70 % a dostala se na hranici 40 dolarů za barel, tedy hluboko pod hodnotu 70 dolarů, při které dosahuje ruská administrativa vyrovnaných veřejných rozpočtů.

Putin ujišťuje, lidé mu nevěří

Své národní měně nevěří už ani Rusové, kteří mají stále v živé paměti krizi z roku 1998, kdy kvůli problémům ruské ekonomiky mnohdy přišli o všechny své úspory. Z bankovních kont jsou vybírány rubly a naopak poptávka po dolarových valutách a devizách roste. A to i přes televizní ujišťování předsedy vlády Putina, že situace je pod kontrolou. Podle chování ruských střadatelů pod kontrolou možná je, ale příznivá zcela jistě není.