Burzovní rok: MiFID, Praha do rukou Vídně a burza číslo dvě

Pražskou burzu vlastnili bankovní a nebankovní obchodníci cenných papírů, ale nikdo neměl většinový podíl. Banky nechtěly podporovat emise cenných papírů, protože podniky sami úvěrují, menší brokeři se zase cítili odstrčení. S prodejními podmínkami zavládla spokojenost. "Standardní cena za obdobnou společnost, jako je pražská burza, by byla dvě až tři miliardy korun. Cokoliv nad tuto výši můžeme považovat za prémii," souhlasil Pavel Makovec z firmy Arca Capital.

RM-Systém se stal burzou od loňského prosince kvůli zmíněné evropské směrnici, která mimo jiné přinesla konec monopolu národních burz na obchodování s akciemi a zlepšení postavení drobného klienta na kapitálovém trhu. Podle ministerstva financí směrnice přináší pro fungování českého kapitálového trhu nejzásadnější změny za posledních deset let.

Propady cen akcií vedly k přesunu části investorů k jiným produktům. Na druhou stranu obchodníci zaměření na drobné investory na podzim zažili nebývalý přírůstek nových zákazníků.

"U českých investorů jsme zaznamenali změnu v chování - odklon od tradičního obchodování s akciemi směrem k rizikovějším a výnosnějším finančním instrumentům, například měnám a měnovým opcím," uvedl manažer Saxo Bank pro střední Evropu Karol Piovarcsy.

"V první polovině roku jsme byli rádi za sto nových klientských smluv týdně, na podzim byly i týdny, kdy jsme uzavřeli 600 až 700 smluv," popisoval vedoucí klientské divize on-line brokera Fio Marek Polka.

Nabídka nových akcií vázla i loni. Získat kapitál úpisem akcií se odvážila jen těžební společnost NWR finančníka a podnikatele Zdeňka Bakaly. Pojišťovna Vienna Insurance Group zvolila pražskou burzu k obchodování svých akcií jako další trh vedle vídeňského. Tuzemská firma Photon Energy si vybrala pro vstup na kapitálový trh varšavskou burzu a stala se první zahraniční emisí na trhu NewConnect.

Poněkud ukrytou skutečností je nadále to, že tuzemský kapitálový trh na rozdíl od evropských protějšků zůstává bez centrálního depozitáře, tedy standardní instituce pro vypořádání obchodů s cennými papíry. Naopak Středisko cenných papírů, označované dlouhodobě za složitou, nákladnou a zastaralou instituci, navíc původně zřízené pro potřeby kuponové privatizace, vstoupilo do již 17. roku existence.