V českém průmyslu pouze v sektoru chemie, rafinerie, léčiv, elektroniky a optiky jakž takž odpovídá růst mezd produktivitě práce. "V automobilovém průmyslu máme to nejhorší ještě před sebou, protože mzdy se indexují na inflaci předchozího roku. Produktivita práce byla loni v autech v průměru na 1,2 procenta měsíčně, mzdy ale tady rostly o 7,6 procenta," podotkl Michl.
Podniková produktivita se definuje jako tržby na zaměstnance. Růst produktivity v průmyslu v loňském roce prudce přibrzdil kvůli nižší poptávce v posledních měsících období a kvůli faktu, že vývoj zaměstnanosti reaguje na změnu poptávky se zpožděním, uvedl analytik UniCredit Bank Pavel Sobíšek. Řadě podniků tak klesly tržby a při konstantním stavu zaměstnanců produktivita klesla.
V boji s poklesem produktivity jsou podle Michla v podstatě tři možnosti. Buď navýšit tržby i přes recesi v západní Evropě. Takové štěstí ale prý většina tuzemských podniků mít zřejmě nebude. Dále snížení počtu zaměstnanců, třetí možností pak je snížit mzdy, což bývá ale většinou neprůchodné. Rozumná cesta ke krocení mzdových nákladů a zároveň k hlídání produktivity může vést i přes odměňování za výkony, dodal.
Letošní rok přinese podle Sobíška stagnaci tržeb ve stálých cenách a snížení zaměstnanosti, což zvýší produktivitu asi o dvě procenta. Reálné mzdy budou stagnovat nebo vzrostou jen nepatrně, jelikož nižší přírůstek nominálních mezd bude kompenzován výrazně nižší inflací. Vztah mezi produktivitou a mzdami v reálném vyjádření bude tedy obdobný jako loni, zatímco v běžných cenách se u tohoto vztahu po loňském dramatickém zhoršení stav stabilizuje, odhadl.
Ale i růst reálné mzdy se podle Michla začíná vzdalovat produktivitě. Reálné mzdy rostou zhruba dvakrát rychleji než produktivita. Ten rozdíl není tak propastný jako u nominálních mezd, ukazuje to ale na to, že na firmy se to teď sype ze všech stran, uzavřel Michl.