Pražské kolektory jsou údajně nejdelší na světě. "Praha výrazně odskočila od všech dalších hlavních měst EU," uvedl Čapek. V současnosti se dokončuje stavba kolektorů pod Václavským náměstím a připravuje se jejich stavba pod Hlávkovým mostem. Počítá se také s vedením pod ulicí Revoluční na nábřeží Ludvíka Svobody nebo propojení Smíchova a Nového Města.
Kolektory se nacházejí v hloubce od 11 do 42 metrů pod zemí. Jejich výhodou je zejména to, že se při opravách havárií inženýrských sítí nemusejí rozkopávat ulice a chodníky. Sítě jsou navíc v lepším prostředí a mají delší životnost. Například vedení plynu je podle Čapka zcela zabezpečené před vnějším zásahem při výkopech nebo jiných událostech.
Téměř bez úhony kolektory údajně přečkaly i povodeň v roce 2002. "Za 30 let, co působím v oblasti kolektorů, jsem nikdy nezažil, že by v nich došlo k havarijnímu stavu," dodal šéf.
První kolektorové tunely se v Praze začaly razit v roce 1973. Vedle metropole jsou nyní v Česku například v Brně, Ostravě, Mostě nebo Táboře. Proti jiným městům v Česku nelze v hlavním městě při financování výstavby kolektorů použít peněz z evropských fondů, upozornil Čapek. "Praha je na to příliš bohatá," dodal.
Systém kolektorů doplňuje v metropoli síť kabelovodů, ve kterých jsou uložené vysokonapěťové kabely. Rozdíl mezi kabelovodem a kolektorem spočívá v jeho velikosti a množství sítí, které pojme. V současnosti má Praha celkově téměř 25 kilometrů kabelovodů, plánují se další.