KPMG International: Banky by se měly odvážně chopit řízení rizik, aby předešly opakování krize

Toto zjištění vychází ze studie KPMG International Never again? Risk Management in banking beyond the credit crisis, která se týká očividných selhání v řízení rizik, s nimiž se banky v současné době musí vypořádat.

Výsledky ukazují, že 90 procent z 400 vrcholových bankovních manažerů, kteří se zúčastnili průzkumu, provedlo nebo plánuje provést revizi toho, jakým způsobem jejich společnost řídí rizika. Nicméně jen 42 procenta respondentů učinila nebo plánuje učinit ve svých procesech řízení rizik zásadní změny.

Vladimír Dvořáček, partner společnosti KPMG Česká republika odpovědný za řízení finančních rizik komentuje výsledky průzkumu: “Není pochyb o tom, že zástupci bank, kteří se zúčastnili průzkumu, považují nedostatek disciplíny v oblasti řízení rizik za významný faktor úvěrové krize. Nicméně se zdá, že jsou si méně jistí tím, co by měli nyní podniknout. To, co jsme v rámci studie zjistili, jsou spíše nezávazné a opatrné odpovědi. Jen čtyři z deseti respondentů zavazují svoji společnost k tak zásadním změnám, které odpovídají hloubce a závažnosti současné krize.”

Dvořáček dodává: “Na druhou stranu je pozitivní, že došlo alespoň k uznání kořenů problému. V okamžité reakci na první dopady krize se mnoho respondentů domnívalo, že bylo příliš snadné vinit kulturu neustálé honby za dalšími zisky v době snadno dostupných úvěrů nebo bonusové praktiky, které nepodporovaly udržitelnou, trvalou hodnotu pro akcionáře. V některých případech to byla falešná stopa. Jistě, jednalo se o faktory, které spolupůsobily, ale faktory, které se měly řešit a rozhodně snížit robustním řízením rizik. Domnívám se, že klíčovou součástí ozdravného procesu bude “generální oprava” celého systému řízení rizik. Nejde o to soustředit se jen na izolované problémy. Bez této celkové revise existuje riziko, že se to celé stane znovu.“

Průzkum KPMG International ukazuje na několik oblastí, v nichž je třeba, aby došlo ke změnám – nedostatek znalostí rizik na úrovni představenstva, komunikace mezi řízením rizik a ostatními částmi podniku, relativní nedostatek vlivu vykonávaný lidmi odpovědnými za řízením rizik.
76 procent respondentů věří, že řízení rizik má stále stigma “jen” podpůrné funkce. Aby se řízení rizik mohlo dále rozvíjet, musí se této nálepky zbavit.

Nicméně sedm z deseti respondentů věří, že řízení rizik má v současné době více vlivu než před dvěma roky. Ještě více respondentů věří, že způsob řízení rizik je zdrojem konkurenční výhody. Manažeři zodpovědní za řízení rizik (Chief Risk Officer, CRO) podle mnoha respondentů mají větší autoritu a vliv na klíčové oblasti jako jsou strategický rozvoj a alokace kapitálu.

Otázka nedostatečné znalosti rizik na úrovni představenstva je poněkud choulostivá. Respondenti obecně uznávají, že tento problém existuje. Jen málo z nich se však domnívá, že to je vážný problém, který by významně přispěl k současným bankovním potížím. Nedostatek znalostí zdůrazňují více lidé mimo exekutivní manažerskou komunitu. Zdá se však, že zde není dostatek chuti se s tímto nedostatkem zabývat.

Méně než 20 procent domnívá, že nedostatek komunikace napříč organizačními složkami představuje významný spolupůsobící faktor. Nicméně další otázky odhalily problémy v tom, jak se komunikují opatření z oblasti řízení rizik směrem k výkonné složce. Zlepšit by se také měla interakce mezi řízením rizik a obchodními jednotkami, interním auditním týmem a auditním výborem.

“Náš průzkum ukazuje, že banky by si měly vštípit robustní kulturu, která je schopná si poradit s řízením rizik na všech úrovních. Takové prostředí vyžaduje po zaměstnancích, aby se stali “rizikovými manažery,” říká Stanislav Roušar, Senior Manager v oddělení Služeb pro finanční instituce KPMG Česká republika, a dodává: „Taková změna ale také vyžaduje, aby zaměstnanci rozuměli, kde leží riziková tolerance společnosti. Moderní struktura řízení rizik by měla být založena na třech liniích obrany – obchodní jednotka působící přímo v “poli”, funkce řízení rizik a poté interní audit. Pro vytvoření vhodné kultury musí hlavní tón udávat vrcholový management.”

Banky by se měly při každém větším strategickém rozhodnutí soustředit na více kvalitativně zaměřené ocenění souvisejících rizik. Tento přístup vychází z toho, že nabídky bankovních produktů se staly natolik komplexní, že kvantitativní metody samy o sobě nemusejí být pro zhodnocení rizik na volatilním a nepředvídatelném trhu dostatečné.

Stanislav Roušar k tomu dodává: „Špatný úsudek spolu s evidentně nadměrným zaměřením na krátkodobé zisky a nedostatkem zdravé skepse způsobily tuto krizi. Musíme proto doufat, že se kvalita úsudku změní k lepšímu. Prvním dobrým krokem by bylo, kdybychom se odvážně pustili do zavádění větší disciplíny v procesu řízení rizik.“

K dalším klíčovým zjištěním průzkumu patří:

• Na dotaz, na co se banky v příštím roce soustředí, respondenti uvedli vykazování a měření rizik (78 procent), řízení rizik (77 procent) a kultura/přístup k řízení rizika (77 procent).
• Podle průzkumu chce rovněž 78 procent respondentů zlepšit způsob měření a vykazování rizika a zpřesnit prognózy.
• Pouze polovina (53 procent) dotazovaných společností uvádí, že v současné době disponuje vedoucími pracovníky s hlubokými praktickými zkušenostmi s řízením rizik. 21 procent plánuje posílení v této oblasti.
• Téměř čtvrtina (23 procent) bankéřů uvádí, že nemají výbor pro řízení rizik, ani jeho zřízení neplánují.
• Pouze u 40 procent bank mají vedoucí pracovníci na nižší úrovni odpovídající znalosti a zkušenosti s řízením rizik. 24 procent respondentů hodlá tuto mezeru ve znalostech řešit, zbývajících 36 procent žádné změny v této oblasti neplánuje.
• Celkem 54 procent respondentů uvedlo, že jejich banka nevynakládá dostatek zdrojů na řízení rizik.