Nerovné podmínky na trhu s palivy a energiemi

Ministerstvo životního prostředí ústy svého ministra Martina Bursíka vyhlásilo program na podporu obnovitelných zdrojů energie pro rok 2009. Program se v prvním čtvrtletí tohoto roku dotýká podpory investic občanů do rekonstrukce stávajícího nebo pořízení nového tepelného zdroje, přičemž zásadní podmínkou je, že investiční akce bude ukončena, zařízení uvedeno do trvalého provozu a žádost o dotaci bude podána nejpozději do 31. 3. 2009. Projekt údajně podporuje úspory energie a využití obnovitelných zdrojů energie. Dle něj mohou ti, kteří investují do kotlů na biomasu, tepelných čerpadel nebo solární kolektorů na ohřev vody, žádat o státní dotaci, kterou Státní fond životního prostředí poskytuje ve výši až 50% investičních nákladů, nejvýše však 75.000,- Kč. K tomu, aby žadatel podporu dostal, musí mimo jiné doložit, že v blízkosti jeho domu není rozvod zemního plynu nebo rozvod centrálního zásobování teplem, na které lze dům připojit.

Tímto projektem je jednoznačně znevýhodněno vytápění extra lehkým topným olejem, jehož spalováním vznikají stejně nízké emise jako spalováním zemního plynu, nemluvě o emisích, které produkují lokální teplárny a výtopny, jež spalují pevná fosilní paliva.

Extra lehký topný olej je v současné době v ČR navíc cenově srovnatelný se zemním plynem a výrazně levnější než elektrická energie. V naší zemi prakticky neexistuje místo, kde nelze vytápění pomocí extra lehkého topného oleje úspěšně realizovat. Důležitá je rovněž informace, že extra lehký topný olej je možno použít jako zdroj tepla prakticky v každé nemovitosti. Je jedno, jestli se jedná o rodinný dům postavený před desítkami let nebo o moderní nízkoenergetickou novostavbu. V každém případě je topný olej ekologickým a ekonomickým řešením požadavků na spolehlivé a cenově dostupné vytápění.

Z tiskových zpráv MŽP vzniká dojem, že jediným ekologickým zdrojem tepla jsou buď tepelná čerpadla, kotle na biomasu nebo solární články. Nikde ovšem nenajdeme ověřitelné informace a logicky zdůvodněné argumenty, proč tomu tak je a proč si zrovna tento druh vytápění zaslouží nemalou podporu z veřejných zdrojů. O argumentech ekonomických ani nemluvě.

Tzv. ekologická a ekonomická tepelná čerpadla nejsou žádným perpetuum mobile, jak se mylně někteří spotřebitelé pod tlakem nepravdivých mediálních informací domnívají. Pro svůj provoz nezbytně potřebují nezanedbatelné množství elektrické energie. Jejich tepelný výkon rovněž značně závisí na teplotě okolního prostředí, ze kterého teplo odebírají, což znamená, že v chladných zimních měsících je nutno na dostatečné vytopení objektu použít ještě další zdroj energie. Tímto zdrojem je v ČR obvykle ona elektřina, jejíž cena rok od roku nezadržitelně stoupá a která se u nás většinou vyrábí z fosilních pevných paliv.

Z jakého důvodu vůbec dochází k podpoře pouze úzkého segmentu technologií na výrobu tepla? Jak jsou si ministerští úředníci jisti, že se jedná o účelně vynaložené prostředky? Kdo ponese odpovědnost v případě, že budou prostředky vyplýtvány? Bude to snad ministr a jeho tým? Proč nenechat na spotřebiteli, aby rozhodl, který způsob vytápění je pro něj nejvýhodnější? Ať se výrobci různých technologií a paliv utkají na volném trhu a sami přesvědčí spotřebitele, že právě jejich zařízení je tím, které mu přináší největší užitek.

Jaký je tedy skutečný cíl projektu MŽP a ministra životního prostředí Bursíka?

Cílem programu není podpora uváženého a ekonomicky odůvodnitelného použití obnovitelných zdrojů energie. Jeho cílem je 1) nepopudit mocnou plynařskou a teplárenskou lobby a 2) zvýhodnit část technologií pro výrobu tepla, které se tváří jako „zelené“ a „obnovitelné“, ale ve své podstatě jimi vůbec nejsou a jde spíše o prodej vlastní značky MŽP, potažmo ministra Bursíka a jeho Strany zelených, jejíž vizi „zelené planety“ odmítá stále větší část naší společnosti a která balancuje na hraně volitelnosti do zastupitelských orgánů. Možná by si měli pracovníci MŽP v čele se svým ministrem zopakovat základní teorie fyziky, aby občany zbytečně nemystifikovali. Zvláště bych doporučoval oblast termodynamiky. Za svá současná rozhodnutí totiž nikdo z ministerských úředníků, včetně ministra, nenese odpovědnost a Černý Petr zůstane v budoucnosti v ruce pouze občanovi.

Čeho tedy chtěl program dosáhnout? Není to jen politické gesto, které může pozitivně zapůsobit svým demagogickým sdělením na potenciální voliče, kteří nejsou dostatečně informováni o podmínkách programu a jeho skutečných dopadech? Skutečně si MŽP myslí, že svými dotačními tituly natolik stimuluje poptávku po tolik diskutovaných „obnovitelných“ zdrojích energie, že všichni, kdo dnes topí uhlím, se hromadně začnou svých stále fungujících kotlů zbavovat a nahrazovat je těmi dotovanými, i když celková výše investice bude neúměrně vysoká? Proč uměle zvyšovat poptávku po nových zařízeních, když ty starší ještě dobře slouží a ve svém důsledku jde jen o plýtvání vzácnými zdroji a energií, které je nutno vydat při jejich výrobě, distribuci a montáži, neřku-li při „ekologické“ likvidaci zařízení původního a funkčního?

Nezbývá než věřit, že i úředníci MŽP do budoucna při plánování a uskutečňování svých vizí zapojí více zdravého rozumu, rozšíří svůj tým o schopné ekonomy, ale hlavně se zeptají svých občanů, jestli o podobné věci vůbec stojí.