Studenti zpracovali studii

O velice zajímavou práci se zasloužili studenti Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Pokusili se zmapovat historii vzestupu a pádu Investiční a Poštovní banky od roku 1990 do června roku 2000. Za materiální a dokumentární podpory podpory ČSOB se podařilo vypracovat více než třistastránkový dokument. Na našem serveru vám přinášíme jeho abstrakt, další informace se dočtete přímo zde.

"V červnu 2000 byla na Investiční a Poštovní banku uvalena nucená správa z důvodu dlouhotrvající nesolventnosti a nedostatečné likvidity. Příčinou problémů vedoucích k pádu IPB byly ohromné ztráty, které se v bance kumulovaly v průběhu předchozích deseti let. Analýza vzniku těchto ztrát předkládaná touto studií je důležitá nejen pro současnou politickou a ekonomickou diskusi, ale i pro lepší pochopení a další studium české cesty transformace bankovního sektoru i celé ekonomiky.

Náš popis se odvíjí od dvou strategií managementu – strategie podnikatelského rozvoje banky a strategie vlastnického ovládání banky jejím vlastním managementem.

První strategie vedla k podstatným úspěchům v retailovém bankovnictví a učinila z IPB nejrychleji rostoucí banku velké čtyřky (KB, ČS, ČSOB a IPB). Současně však agresivní úvěrová expanze v rizikovém prostředí transformující se ekonomiky a konflikt zájmů IPB coby vlastníka i věřitele podniků svého rozsáhlého průmyslového impéria vedly k rostoucímu podílu špatných aktiv v bilanci banky.

Zatímco podobné ztráty utrpěly i ostatní státem vlastněné banky, které financovaly transformaci, IPB byla jedinou bankou, ve které se k těmto ztrátám přidaly i ztráty plynoucí z perverzní strategie vlastnického ovládání banky managementem. Chování managementu IPB bylo totiž jedinečné tím, že využil kupónové privatizace, slabé regulace bank a neexistující vlastnické strategie státu v bankovnictví k tomu, aby trvale získával stále větší podíl akcií banky pod svou kontrolu a v podstatě dosáhl privatizace „incestem“. Vlastnickou strukturu banky se mu přitom dařilo obratně zneprůhledňovat.

Strategie ovládání byla financována z vkladů IPB, takže management si efektivně sám přiděloval úvěry na naplnění svých cílů, k čemuž používal řadu sofistikovaných netransparentních transakcí. Dalším důsledkem strategie vlastnického ovládání byl vedle přímých finančních ztrát i fakt, že stát nebyl v roce 1998 schopen prodat svůj podíl strategickému investorovi a byl v podstatě vmanévrován managementem banky do prodeje podílu Nomuře, která jako strategický investor nikdy nevystupovala. Vstup Nomury v roce 1998 byl pravděpodobně vyvrcholením snah managementu IPB, avšak k jaké dohodě mezi managementem a Nomurou tehdy došlo, zůstává nejasné.

V následujících dvou letech vyústilo dění v IPB ve ztrátu důvěryhodnosti managementu a větších akcionářů IPB, takže stát odmítal očistit jimi ovládanou banku před plánovaným prodejem strategickému investorovi v roce 2000. Namísto toho na ni uvalil v průběhu probíhajícího runu nucenou správu a pod silným časovým tlakem ji prodal s plnými garancemi ČSOB, která nabídla z jeho pohledu důvěryhodnější a rychlejší řešení než Nomura a management IPB."