"Ústavní soud je vázán návrhem, nemůže zrušit nic, co navrhovatel ke zrušení nepředkládal. V tomto případě návrh směřoval k verzi živnostenského zákona, která dnes již neplatí. Proti této starší verzi směřoval z toho důvodu, že zase krajský soud může návrh na zrušení zákona podat pouze v souvislosti s případem, který posuzuje, a ten se stal před červnem 2008," řekl ČTK mluvčí soudu Michal Spáčil.
Sporný paragraf, podle něhož se za bezúhonného nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro jakýkoliv trestný čin spáchaný úmyslně k nepodmíněnému trestu v trvání minimálně jednoho roku, se v živnostenském zákonu objevil roce 2000. Do té doby platilo ustanovení, podle něhož přišel o bezúhonnost pouze ten, kdo byl odsouzen za trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání, nebo existuje-li obava z opakování trestné činnosti podnikatele.
Záměrem novely bylo podle zákonodárce upřesnit nejednoznačná kritéria a zamezit možnosti subjektivního hodnocení případu živnostenským úřadem. Cílem bylo také omezit možnost podnikání všem lidem, kteří se dopouštějí trestné činnosti obecně související s podnikáním.
Právě toto zobecnění se nezamlouvalo krajskému soudu. Podle něj totiž každý zásah do jakéhokoliv práva zaručeného Listinou základních práv a svobod, a tedy i práva na podnikání, musí být důvodný a respektovat specifika konkrétního případu. Také podle ústavního soudu dané ustanovení vybočuje z mezí účelu sledovaného zákonodárcem, neboť smyslem bezúhonnosti ve smyslu živnostenského zákona je především ochrana práv třetích osob, jež by mohly být podnikáním dotčeny.
Podle Ústavního soudu ale nepodmíněný trest v délce jednoho roku například za rvačku apriori nezpochybňuje věrohodnost živnostníka podnikajícího například v oboru kovářství či pekařství.
Ministerstvo průmyslu a obchodu zatím nemá k dispozici pravomocné rozhodnutí Ústavního soudu, a nemůže se tedy k této záležitosti vyjadřovat, sdělil ČTK mluvčí ministerstva Tomáš Bartovský. Po obdržení rozhodnutí MPO provede analýzu možností dalšího postupu.