Výroba českých konzerváren je proti roku 1989 zhruba poloviční

"Tyto dovozy ovlivňují samotné obchodní řetězce, které jsou převážně německého kapitálu," řekl ČTK ředitel Zájmového sdružení právnických osob konzervárensko-lihovarského průmyslu Pavel Podroužek. Levné dovozy, nejčastěji z Polska a Německa, jsou podle něj často určitým způsobem dotovány.

Recesi konzervárenského průmyslu započatou po roce 1990 prohloubil také nárůst cen většiny vstupů. Přispělo k ní také odstranění záporné daně z obratu hotových konzervárenských výrobků platné od roku 1992. Projevil se i rozvoj moderních způsobů konzervace, jako je mrazení, sušení či vakuové balení výrobků.

Nabízený sortiment zeleninových výrobků zůstává z velké části tradiční a Češi kupují zejména sterilované okurky, saláty a zeleninové směsi. Oblíbené zůstává kysané či sterilované zelí, zvýšila se výroba kečupů a zeleninových omáček. Zatímco poptávka po zeleninových směsích ve velkoobjemových baleních pro veřejné stravování roste, výroba hotových jídel se naopak snížila. Pestřejší než dříve je nabídka ovocných výrobků, zejména ovocných šťáv či džusů.

Podle Podroužka je v Česku stále populární také domácí zavařování. V souvislosti s panující hospodářskou recesí a předpokládaným růstem nezaměstnanosti je možné očekávat, že stále více lidí, zejména na venkově, si bude opatřovat potraviny i tímto způsobem, soudí Podroužek. "Přesto se domníváme, že tento trend výrazně neovlivní průmyslovou konzervárenskou výrobu," uvedl.

Aby mohly tuzemské konzervárny do budoucna konkurovat zahraničním výrobcům, budou muset více koncentrovat výrobu nejprodávanějších produktů, a to i za cenu vstupu zahraničního kapitálu, řekl Podroužek. Tuzemské konzervárny mají v současné době na rozdíl od jiných potravinářských oborů stále většinou českého vlastníka.

Na druhé straně Podroužek předpokládá, že na trhu vznikne prostor pro menší zpracovatele se sortimentem odlišným od velkých výrobců. Tito producenti nabídnou svým zákazníkům krajové speciality či výrobky s vysokým podílem ruční práce.

Zatímco ve druhé polovině 80. let objem v Česku ročně zpracované zeleniny dosahoval i 125.000 tun a tuzemští výrobci zpracovali až 165.000 tun ovoce, v roce 2007 bylo v konzervárnách zpracováno kolem 97.000 tun zeleniny a 63.000 tun ovoce.

Zhruba třetina předloni zpracované zeleniny a 15 procent ovoce pocházelo z dovozu. Domácí suroviny jsou v porovnání se zahraničními totiž podstatně dražší, některé zpracovávané suroviny se navíc v Česku pěstují minimálně. "Z ovocných druhů se to týká zejména jahod, kde dovoz činí více než 90 procent zpracované suroviny, dále malin, ale také peckovin," vysvětlil Podroužek.

Před rokem 1990 působilo v ČR osm státních podniků, v jejichž rámci se konzervováním zeleniny zabývalo 63 výrobních závodů a podniků. V letech 1992 až 1998 však řada již zprivatizovaných konzerváren skončila v likvidaci či v konkurzu. Nejvíce podniků nuceně skončilo zejména v Čechách.

V porovnání s dalšími kraji zůstala poměrně stabilní situace ve zpracování ovoce na jižní Moravě, kde působí významní zpracovatelé Hamé Babice a Linea Nivnice. Ze dříve významného podniku Seliko Olomouc zůstaly pouze dva konzervárenské závody, které se transformovaly v akciové společnosti Seliko Opava a Alibona Litovel.