Eurozóna na cestě ke stagnaci

Eurozóna si v prvním čtvrtletí prošla kontrakcí o 2,5 %, což výrazně předčilo nejen výsledky z konce minulého roku, kdy se HDP propadal o 1,6 %, ale také údaje, se kterými počítala většina obchodníků, kteří doufali v kontrakci pouze o 2,1 %.

Eurozóna tak zaznamenala čtvrté čtvrtletí v řadě, kdy se snižoval její HDP, i když právě první tři měsíce nového roku by mohly představovat inflexní bod, který by měl mapovat dno současné krize. Oživení ekonomické aktivity však nepřijde ihned a další čtvrtletí negativního růstu (i když nižšího) zřejmě budou následovat.

Problémy se šíří ze středu - Německa 

Takto špatné výsledky eurozóny jsou primárně důsledkem toho, že skupina šestnácti zemí používajících euro utrpěla nejhlubší ránu ve svém středu, když se dramatického útlumu dočkala největší ekonomika a motor eurozóny Německo. To zaznamenalo v 1Q kontrakci HDP o 3,8 %, což je největší propad od roku 1970, kdy se v Německu s měřením tohoto ukazatele začalo. Ačkoliv zatím nejsou známy podrobnější výsledky a struktura vývoje HDP, podle Německého statistického úřadu byla kontrakce tažena především vývojem čistého exportu a tvorbou hrubého kapitálu, která byla výrazně nižší než v předchozích čtvrtletích. Německo patří v Evropě mezi země nejvíce závislé na exportu a právě tyto země zasáhla krize nejsilněji, když je slábnoucí americká poptávka odřízla od jednoho z hlavních zdrojů růstu z posledních let. V porovnání s minulým rokem se tak přebytek německé obchodní bilance smrsknul z 16 mld. na 8 mld. euro, což je výsledkem prudkého snížení nových objednávek, jejichž objem v Německu v únoru meziročně klesal o propastných 38 %. Důkazem toho, že na krizi doplácejí nejvíce hlavně pro exportně orientované ekonomiky jsou pak i výsledky z Nizozemska, které si hned po Německu prodělalo z šestnácti zemí eurozóny druhou nejhlubší kontrakci, a to o 2,8 %.

Ostatní velké ekonomiky na tom nejsou lépe

O nic lépe si ale nevedly ani ostatní velké ekonomiky. Například HDP Itálie v 1Q klesal o 2,4 %, zatímco Španělsko zaznamenalo kontrakci o 1,8 %. Samotné Španělsko je na tom z nevětších zemí eurozóny přitom vůbec nejhůře, když se musí vedle pětinového snížení průmyslové výroby vypořádat také s masivním útlumem ve stavebním sektoru, který byl po dobu posledních deseti let hlavním tahounem hospodářského růstu. Kolaps cen nemovitostí a zastavení nové výstavby vedlo ale již v minulém roce k prudkému růstu nezaměstnanosti, která se v prvním čtvrtletí vyšplhala téměř k 18 % a která by v tomto roce měla překonat hranici 20 %. Opticky relativně nižší kontrakce HDP než v ostatních zemích eurozóny, je pak pouze důsledkem pozitivního příspěvku čistého exportu, kterému pomáhá klesající import, který je ale paradoxně jedním z důkazů toho, jak slabá Španělská ekonomika v současnosti je. Španělsko dosahuje dlouhodobě hned po Spojených státech druhý největší deficit obchodní bilance na světě a právě jeho ztenčování tak pomáhá výsledkům HDP, když se celkový objem španělského importu ztenčil za posledních dvanáct měsíců o 37 %, export klesnul pouze o 30 % a měsíční deficit obchodní bilance se tak snížil ze 14 mld. euro na 7,5 mld. euro.

Z velkých zemí si tak nejlépe vedla Francie, jejíž HDP sláblo v 1Q „pouze“ o 1,2 %, což je dáno jak poměrně robustní domácí poptávkou, která na rozdíl od ostatních zemí ve Francii neklesla v ani jednom čtvrtletí roku 2008, tak zároveň nižší závislostí Francie na exportu.

Tabulka: Vývoj HDP vybraných zemí eurozóny (v %)

Zdroj:eurostat

Čas na oživení?

Ani takto špatné výsledky však obchodníkům na finančních trzích náladu na dlouho zkazit nedokázaly. Zatímco výsledky HDP vypovídají spíše o minulosti, když se řadí mezi zpožděné ukazatele, nově přicházející data z Evropy nasvědčují tomu, že by se další měsíce již měly nést v duchu postupné stabilizace. Například celkový objem nových průmyslových objednávek v Německu již v březnu zamířil výše o 3,3 %, což bylo poprvé za posledního půl roku, kdy objednávky klesaly meziměsíčně v průměru o více než 6 %. Podobné výsledky přitom nabídly i ostatní země. Výrazného zmírnění se v únoru a březnu dočkalo také tempo snižování objemu amerického importu, který sice i nadále klesá, jeho meziměsíční úbytky jsou však zanedbatelné v porovnání s tím, jak prudce americký import klesal od poloviny minulého roku. Stabilizace zahraniční (americké) poptávky, již v eurozóně začala zvedat také ukazatele ekonomického sentimentu, který začal v dubnu opět stoupat a o tom, že se kontrakce v zemích eurozóny zmírňuje pak jasně vypovídají také výsledky indexů nákupních manažerů (PMI), který se v květnu zvyšoval již třetím měsícem v řadě a například pro sektor služeb vystoupal z hodnoty 39,2b. až na 44,7b. Jakýkoliv výsledek nad hranicí 50b. přitom již znamená expanzi daného sektoru. Většina z nově příchozích ukazatelů tak naznačuje, že výsledky HDP v průběhu dalších čtvrtletí budou již podstatně lepší než tomu bylo v posledních šesti měsících, a to i přesto, že se například situace na trhu práce bude i nadále zhoršovat, což může podkopávat domácí poptávku.

Stabilizace ano. Růst ne

Stabilizace však nemusí nutně znamenat růst. Skutečností je, že celkové tempo v jakém kontrakce v posledním půl roce probíhala nemá v Evropě v posledním půl století obdoby a tak jakékoliv výsledky, které by ještě v minulých letech byly považovány za špatné, jsou nyní vítány s ovacemi. Podobě hrozivá čísla jaká přicházela v minulém půl roce tak sice jsou minulostí, optimismus ze stabilizace však může poměrně brzy vystřídat rozčarování z toho, že celková situace zůstává i nadále poměrně vážná. Problémy evropských bank totiž v žádném případě nevymizely a ty až teprve v tomto roce začnou naplno pociťovat tíhu svých úvěrových portfolií. Na řadu tak přijdou klasické dopady krize v podobě ztrát, které budou muset banky odepisovat na dříve poskytnutých půjčkách. Podle MMF by přitom měly ztráty evropských bank do konce roku 2010 dosahovat necelých 750 mld. dolarů, což je nesrovnatelně vyšší částka než v minulém roce, kdy se ztráty vyšplhaly na 150 mld. To může velmi komplikovat kroky ECB, která se pomocí historicky nejnižších sazeb (1 %) a sady „nestandardních opatření“ snaží vyvolat novou vlnu úvěrové expanze. Banky čelící takto vysokým ztrátám totiž budou velmi obezřetné při poskytování nových úvěrů, což způsobí, že se celý proces zotavení zemí eurozóny velmi zbrzdí a natáhne v čase. Podle posledních dat kleslo meziroční tempo růstu nových půjček soukromým subjektům v březnu z únorových 4,3 % na 3,2 %. Ještě před dvanácti měsíci přitom růst objemu nových půjček přesahoval 10 % a z posledního vývoje zatím nevyplývá, že by se měla situace v nejbližších měsících jakkoli měnit k lepšímu.

Nízká úvěrová aktivita v kombinaci s rostoucí nezaměstnaností, pak může do budoucna velmi úspěšně tlumit dopad možného oživení poptávky ze Spojených států a i když by se růst eurozóny mohl koncem roku vrátit do zelených číslech, je velice pravděpodobné že celkový vývoj HDP v dalších letech bude spíše než růst připomínat velmi dlouhou a bolestivou stagnaci. 

Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.