Oceňování reálnou hodnotou

KONCEPČNÍ ZMĚNA V OCEŇOVÁNÍ AKTIV

Již v úvodu je třeba zdůraznit, že jde o většinu požadavků, nikoliv o požadavky všechny, a že zákonná ustanovení umožňují tvůrci předpisů provést tuto replikaci, ale v mnoha případech ho k ní nenutí.  Každopádně doporučuji všem uživatelům v případech, které české účetní předpisy v oblasti aplikace reálné hodnoty výslovně neřeší, využít obecné účetní zásady, popsané v různých paragrafech zákona, a podpůrně též podrobnější přístupy, které jsou popsány v Mezinárodním účetním standardu 39 a v jeho implementačních směrnicích, neboť je zřejmé, že tyto přístupy směřují k naplnění prioritního požadavku na věrné a poctivé zobrazení dle § 7, odst. 1 zákona.

Případy aplikace reálné hodnoty při oceňování

V úvodu této části si dovolím ocitovat znění § 27, odst. 1 zákona, který stanoví:
 
Z jednotlivých složek majetku a závazků k okamžiku ocenění podle § 24 odst. 2 písm. b) (pozn. autora: tj. ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, k němuž se účetní závěrka sestavuje) se reálnou hodnotou oceňují
a) cenné papíry, s výjimkou cenných papírů držených do splatnosti
cenných papírů představujících účast s rozhodujícím nebo podstatným vlivem
a cenných papírů emitovaných účetní jednotkou,
b) deriváty,
c) finanční umístění a technické rezervy u účetních jednotek, které provozují činnost pojištění nebo zajištění podle zvláštních právních předpisů,
d) majetek a závazky v případech přeměn společností nebo družstev s výjimkou změny právní formy nebo v jiných případech podle zvláštního právního předpisu,
e) část majetku a závazků zajištěná deriváty.

a části § 27, odst. 5, který stanoví:

Závazky charakteru půjčky vztahující se k majetku uvedenému v odstavci 1 písm. a) a b) se ocení v hodnotě odpovídající ocenění tohoto majetku; uvedený způsob ocenění lze použít i v průběhu účetního období.

Okamžik aplikace

Je zřejmý úmysl zákonodárce zajistit, že v účetních závěrkách (v řádné a mimořádné k rozvahovému dni, v mezitímní účetní závěrce k datu jejího sestavení) budou výše uvedené položky oceněny reálnou hodnotou.  V případě půjčky derivátu nebo reálnou hodnotou oceňovaného cenného papíru vzniká závazek je vrátit, který lze oceňovat reálnou hodnotou i v průběhu účetního? období.  Klíčovou otázkou je, zda toto přecenění položek uvedených v § 27 k jinému okamžiku může nebo musí účetní jednotka provést.  A tady, domnívám se, je zásadní požadavek § 7, odst. 1 zákona.  Je zřejmé, že otevřené podílové fondy musí ke stanovení čisté hodnoty aktiv takové ocenění provádět průběžně.  Ostatním regulovaným finančním institucím příslušné postupy účtování toto přecenění ukládají provádět také i v průběhu účetního období, neboť v jiném případě by jejich výkazy, předkládané průběžně regulátorovi, ztrácely vypovídací schopnost.  Účetní jednotky obchodované na burze předkládají burze a potenciálním investorům pololetní výsledky (aniž by sestavovaly mezitímní účetní závěrku ve smyslu zákona) a i v těchto případech je jasné, že provést přecenění na reálnou hodnotu je žádoucí a vede k věrnému a poctivému obrazu.  Totéž se týká účetních jednotek při vstupu do nucené správy a řady obdobných případů.  Domnívám se, že stejné požadavky a informační potřeby má i management většiny větších společností.  Pokud tedy dojde účetní jednotka při prezentaci svého majetku, závazků a své výkonnosti k závěru, že pro dosažení věrného a poctivého obrazu je relevantní provést přecenění požadovaných položek na reálnou hodnotu a je schopna to spolehlivě učinit, měla by tímto způsobem postupovat.

Rozsah aplikace

Reálná hodnota se použije pro ocenění všech cenných papírů s následujícími výjimkami.

Pokud účetní jednotka pořídila cenný papír, který má záměr i schopnost držet až do jeho splatnosti, nemusí provést přecenění.  Tato definice jednoznačně vylučuje aplikaci na cenné papíry, které žádnou splatnost nemají (akcie, podílové listy), a pro regulované finanční instituce stanoví české předpisy výrazné sankce, identické s IAS, v případě, kdy dojde k přesunu nebo prodeji významné části takto klasifikovaných aktiv.  (Pozn. autora: Významnost je zde obvykle chápána velmi přísně, neboť je-li pro účetní jednotku zajímavé zabývat se prodejem takovýchto aktiv, zřejmě to pro ni významné je.)  Ostatní podnikatelské subjekty přesuny z tohoto portfolia činit nesmějí, v případě prodeje nejsou vystaveny sankci, nicméně auditor může v tomto případě zpochybnit tuto klasifikaci a požadovat reklasifikaci a přecenění.

Dceřiné a přidružené společnosti nejsou v zásadě drženy za účelem prodeje, tedy jejich reálná hodnota není relevantní a oceňují se zpravidla pořizovací cenou, sníženou o opravnou položku, pokud dojde po pořízení ke znehodnocení této účasti.  Zákon umožňuje účetní jednotce nahradit využití pořizovací ceny ekvivalenční hodnotou, pokud takto budou oceněny všechny dceřiné a přidružené společnosti. Podle mého názoru však tento postup nebude příliš populární - většina společností dává dnes přednost tyto informace prezentovat formou konsolidované účetní závěrky a očekává se, že příslušné Mezinárodní účetní standardy 27 a 28 tuto možnost rovněž při nejbližší revizi vyloučí.

Cenné papíry emitované účetní jednotkou představují závazky účetní jednotky (většinou držené do splatnosti), jejichž reálná hodnota v sobě zahrnuje též ocenění úvěrového rizika emitenta, a proto jsou stejně jako ostatní závazky oceňovány pořizovací cenou (získanou hotovostí při emisi) a naběhlým úrokem.

Pro deriváty platí požadavek na ocenění reálnou hodnotou v účetní závěrce vždy (s výjimkou § 27, odst. 5, věta první, tj. v případech, kdy je ocenit nelze).  Zde upozorňuji, že mezi deriváty se řadí všechny koupě a prodeje finančních aktiv, pokud mezi sjednáním koupě a jejím vypořádáním proběhne doba delší než obvyklá na příslušném trhu (např. koupě dluhopisů nebo prodej akcií s vypořádáním delším než několik dní jednoznačně patří mezi deriváty).

Finanční umístění a technické rezervy pojišťoven a zajišťoven, uvedené pod písm. c), přesahují rozsah tohoto článku, obecně však lze přivítat, že po oceňování technických rezerv reálnou hodnotou, které se provádí již od poslední účetní reformy počátkem 90. let, je i umístění finančních prostředků těchto rezerv oceňováno stejným způsobem a nevzniká tím nežádoucí zkreslení jejich hospodářských výsledků.

Písm. d) jednoznačně řeší dřívější spory o to, jak oceňovat majetek při podnikových kombinacích, a to ve prospěch koncepce reálné hodnoty, vycházející z objektivizace ceny, dosažené při smluvních jednáních mezi dvěma nezávislými stranami zainteresovanými na subjektivní optimalizaci ceny.  Z požadavku zákona vyplývá, že konečná rozvaha společnosti, která při přeměně zaniká, bude přeceněna na reálnou hodnotu a v této hodnotě vstoupí do počáteční rozvahy nové nebo pokračující společnosti.  Je zřejmé, že přecenění majetku a závazků se neprovádí u společnosti, která pokračuje ve své činnosti, což lze doložit absurdním případem, kdy by sloučení malé vodní elektrárny např. do ČEZ vyvolalo nutnost přecenění majetku a závazků celých ČEZ.  Nicméně v této oblasti prováděcí předpisy, případně České účetní standardy, dluží účetní obci praktická implementační pravidla pro náročnější případy.

Je nutno upozornit též na přechodná ustanovení, která při stanovení rozhodného dne přeměny obchodní společnosti na 1. leden 2002 neumožňují přecenění konečné rozvahy zanikající společnosti na reálnou hodnotu (novela zákona nebyla dosud účinná), a dle výkladu MF v tomto případě přecenění dle písm. d) nebude použito.

Písm. e) bylo do novely zákona doplněno proto, aby byla umožněna aplikace požadavků zajišťovacího účetnictví do českých účetních norem.  Pokud účetní jednotka použije k zajištění rizika poklesu reálné hodnoty rozvahových aktiv a růstu reálné hodnoty rozvahových závazků deriváty, které je nucena vždy oceňovat reálnou hodnotou dle písm. b), zákon ji umožňuje, při dodržení přísných podmínek pro zajišťovací účetnictví, promítnout zajištěnou změnu ocenění též do účetní hodnoty zajištěných rozvahových aktiv a závazků (podrobněji viz příslušné postupy účtování).

Způsob určení reálné hodnoty

Druhým kardinálním úkolem účetní jednotky je určit výši reálné hodnoty.  Tady platí zejména pro položky pod písm. a) a b) zásada, že v případě, kdy účetní jednotka nemá dostatečnou schopnost posoudit reálnou hodnotu těchto položek, měla by pečlivě zvážit, zda má do těchto finančních smluv vůbec vstupovat.  Nicméně ocitujme požadavek § 27, odst. 2 zákona:

Pro účely tohoto zákona se jako reálná hodnota použije
a) tržní hodnota,
b) ocenění kvalifikovaným odhadem nebo posudkem znalce, není-li tržní hodnota k dispozici nebo tato nedostatečně představuje reálnou hodnotu,
c) ocenění stanovené podle zvláštních právních předpisu, nelze-li postupovat podle písmen a) a b).

Následující odstavec zákona vymezuje relativně podrobně, co se míní tržní cenou.  Je-li tržní cena skutečně dosažitelná, měla by ji být zásadně dána přednost před všemi ostatními způsoby stanovení reálné hodnoty. (Úvahy o tom, že účetní jednotka je schopna stanovit reálnou hodnotu přesněji a lépe, než tržní síly k okamžiku ocenění, se téměř vždy ukázaly být značně subjektivní a problematické.)

Z dikce ocenění dle písm. b) vyplývá, že znalecký posudek je pouze jednou alternativou, která bude zřejmě využívána pouze u velkých a problematických položek., Odborný odhad může být proveden vedením účetní jednotky, má-li k tomu dostatečné odborné schopnosti, může být využito kotace financující banky nebo finančních modelů.  Ocenění dle písm. a) a b) by mělo řešit naprostou většinu případů, kdy je ocenění reálnou hodnotou požadováno, a obě písmena mají přednost před písm. c).  Při oceňování dle zvláštních právních předpisů musí účetní jednotka posoudit, zda jsou tyto zvláštní předpisy určeny ke stanovení, případně jsou vhodné pro stanovení reálné hodnoty, v opačném případě musí účetní jednotka postupovat dle již zmíněného § 27, odst. 5, věta první, tj. ocenit takovou položku v účetní závěrce pořizovací cenou. V tomto případě musí však účetní jednotka vždy posoudit, zda nedošlo ke snížení hodnoty od doby pořízení, což by měla vyjádřit vytvořením opravné položky.

Závěr

Oceňování reálnou hodnotou je pro českou účetní praxi požadavkem novým.Zdůrazňuje nutnost využití řádně podložených odhadů pro dosažení věrného a poctivého obrazu, odpovědnost orgánů účetní jednotky za obchodní i účetní rozhodnutí; uživateli účetní závěrky však bezesporu přináší relevantní informace.  Nutnost dalšího vzdělávání finančních a účetních útvarů a auditorů v této oblasti je zřejmá, avšak často stále ještě podceňovaná.