Bylo to náročné, hodnotit sám sebe?
Upřímně, vůbec jsme neměli představu, kolik to bude práce. Mysleli jsme si, že odpovíme na pár otázek a tím to skončí. Na druhou stranu to byla docela zábava. Při psaní si uvědomíte, kolik toho vlastně z doporučených nejlepších praktik děláte a neděláte. Nás to třeba přivedlo k větší péči o vzdělávání zaměstnanců.
Měla Národní cena kvality vliv na zvýšení prestiže Vaší firmy?
Ano i ne. Zahraniční firmy získání takového ocenění vnímají jako úžasnou věc. Když jsme jim řekli, co jsem vyhráli, tak po první větě hned věděli o co jde a moc nám blahopřáli. V Čechách nám ze zákazníků neblahopřál téměř nikdo, tady povědomí o ceně i o modelu EFQM zatím chybí. Doufám, že se to v budoucnu změní.
Myslíte, že tedy má smysl bojovat o Národní cenu a věnovat se práci s modelem, i když u nás prestiž není tak vysoká, jako v zahraničí?
Mám takový příměr. Čech si koupí hifivěž, vybalí ji z krabice a začne ji ladit. Až když je po hodině v koncích, tak si teprve vezme manuál. Místo toho, aby si za 20 minut manuál přečetl a pak během chvilky věž zprovoznil. A stejné je to s EFQM modelem. Můžete buď postupovat českou cestou a zkoušet všechny slepé uličky, nebo se můžete poučit z těch nejlepších metodik a dovedností, které jsou postavené podle zkušeností úspěšných firem.
Doporučil byste EFQM model, jako řešení krize?
Okamžité řešení krize neexistuje. Pokud se přihlásíte do Národní ceny, tak to firmu od krachu nezachrání. Podniky, které čekaly až do prosince a pak se útlum pokusily vyřešit propuštěním pár lidí, to nejspíš nepřežijí. Ale pro ty, kdo jsou přesvědčeni, že krize bude trvat dlouho, má zahájení práce s EFQM modelem jednoznačně smysl, protože to je strukturální nástroj a přináší výsledky.