Eurozóna si možná bude muset začít zvykat na silnější euro

Hlavním zdrojem růstu společné měny přitom nebyla ani tak situace v zemích eurozóny, jako spíše zklidnění nervozity na finančních trzích, které bylo patrné na každém rohu. Opětovný zájem o rizikovější aktiva pomáhal akciím, výnosy z dluhopisů začaly stoupat a obchodníci se znovu vraceli ke měnám, které v minulých měsících opouštěli. To byl případ také eura, které koncem minulého roku kvůli obavám z finanční krize a dopadům krize na finanční sektor prudce oslabovalo, když ve světě rostla poptávka po bezpečných dolarových aktivech a dolarové hotovosti. Euru však k růstu nepomáhal pouze odklon od bezpečných zpět k rizikovějším aktivům, ale vedle toho také jeden zcela fundamentální faktor, který může mít na jeho kurz velmi významný dopad i dále do budoucnosti. Tím je měnová politika Evropské centrální banky, která je přes veškerou monetární expanzi, kterou v reakci na krizi spustila, stále relativně mírná, porovnáme-li ji například s měnovou politikou Fedu a Bank of England (BoE).

Opatrná ECB

O tom, že se ECB hodlá držet více při zemi než Fed a BoE, se mohli obchodníci přesvědčit naposledy na jejím zasedání ze začátku června. Na tom ECB ponechala úrokové sazby podle širokého očekávání beze změny na 1% a ty tak nadále zůstávají vyšší než sazby v USA, kde se pohybují kolem nuly, nebo v Británii, kde dosahují 0,5%. Co však obchodníky zajímalo tentokrát více než samotné rozhodnutí bylo to, jak se ECB postaví k dalšímu případnému snižování sazeb. Také v tomto ohledu však z úst šéfa ECB Jean-Claude Tricheta zazněl poměrně jasný vzkaz, když řekl, že banka současnou výši sazeb považuje za dostatečnou. Silnou vypovídací schopnost měl navíc i doprovodný komentář Rady guvernérů k očekávanému vývoji HDP a cenové stabilitě. Přestože ECB nyní počítá s tím, že v roce 2009 prodělá HDP eurozóny kontrakci v nebývalé výši (-4,6%) a i když banka zároveň očekává, že spotřebitelské ceny (měřeno HICP) v roce 2009 a 2010 porostou pouze o 0,3%, resp. 1%, označila v tomto komentáři rizika dalšího vývoje za vybalancovaná, což ve slovníku centrálních bankéřů znamená spokojenost se současným nastavením měnové politiky.

Přesto se ECB ještě v červnu odhodlala naposledy vystupňovat monetární expanzi, i když jiným způsobem než přímým snížením krátkodobých úrokových sazeb. Na stejném zasedání ze začátku června tak oznámila velmi očekávané detaily nového programu na vykupování cenných papírů, který spustí již příští měsíc a kterým se přeci jen o krůček přiblíží Fedu a BoE, které tyto programy mají spuštěny již několik měsíců. Jeho podstatou je, že ECB začne vykupovat zajištěné dluhopisy (dluhopisy kryté reálnými aktivy), a to jak přímo od jejich emitentů, tak ze sekundárního trhu. Nákupem těchto dluhopisů bude banka na trh pumpovat nové peníze, čímž se bude snažit pomoci znovunastartovat úvěrovou expanzi, jejíž útlum je hlavní příčinou kontrakce ekonomické aktivity v zemích eurozóny. Celkem by měla ECB v průběhu jednoho roku takto nakupit dluhopisy ve výši 60 mld. euro s tím, že doba splatnosti by se měla pohybovat mezi třemi až deseti lety.

ECB se tímto krokem stává poslední z velké čtyřky centrálních bank (Fed, BoE a Bank of Japan), která tak přechází od pouhého zajišťování dostatečné likvidity na mezibankovním trhu, k přímému působení na reálnou ekonomiku prostřednictvím zvyšování nabídky peněz. Tato politika, ač negativní pro euro, je však stále velmi mírnou expanzí v porovnání s ostatními centrálními bankami. Například americký Fed rozhodl již dříve o tom, že napumpuje do ekonomiky obdobným způsobem 1 750 miliard dolarů, což představuje necelých 13% HDP Spojených států. Bank of England pak rozhodla o vytvoření programu na nákup vládních dluhopisů v objemu 125 mld. liber (8,9% HDP). V porovnání s tím je pak 60 mld. euro (0,7% HDP) od ECB jen nicotnou kapkou v moři. Zatímco ECB navíc uvedla, že tuto částku považuje za konečnou, když již samotné ustanovení nového programu bylo značně proti srsti některým z členů Rady guvernérů (mezi hlavními Axel Weber z Německé Bundesbank). Z Británie již začínají zaznívat hlasy, že by mohla být celková výše programu Bank of England ještě rozšířena a stejně tak nelze navýšení nákupů vyloučit ani v případě Spojených států, kde začaly velmi výrazně stoupat dlouhodobé úrokové sazby, což jde přímo proti snaze Fedu držet tyto sazby dostatečně dlouhou dobu na dostatečně nízkých úrovních.

Nejsilnější ze slabých

I když je měnová politika Evropské centrální banky v současnosti historicky nejvíce expanzivní, skutečnost že ostatní hlavní centrální banky uplatňují ještě větší monetární expanzi staví euro do pozice nejsilnější ze slabých měn. Zatímco k libře euro v druhé polovině minulého roku dokázalo zpevňovat a prostor k dalšímu růstu tak má přeci jen menší, k dolaru se začátkem roku propadlo na tříleté minimum, až pod cenu 1,25 EUR/USD. Přestože se od té doby dokázalo odrazit zpět na 1,40 EUR/USD, stále má otevřený poměrně široký prostor k růstu, když se ještě v průběhu loňského července prodávalo krátce dokonce za 1,60 EUR/USD. Bude-li zklidňování napětí na finančních trzích pokračovat i v dalších měsících, evropská měna může tento rozdíl v pojetí měnové politiky Evropské centrální banky začít velmi výrazně pociťovat. Ve skutečně tržním prostředí, by mohly firmy na zhodnocení domácí měny reagovat snížením mezd a ceny své výroby, čímž by si zachovaly konkurenceschopnost. Netratili by přitom ani zaměstnanci protože by se měnila jen nominální výše mezd, zatímco jejich reálná hodnota by byla zachována. Posílení měny by proto nepředstavovalo pro ekonomiku zásadní problém. V eurozóně však tento mechanismus díky silné pozici odborů nefunguje. Zohledníme-li jen malou schopnost eurozóny generovat silnou domácí poptávku, je proto velmi pravděpodobné, že bude-li evropská měna do budoucna skutečně zpevňovat, jakékoliv oživení ekonomické aktivity se může v čase ještě podstatně více natáhnout.

Vývoj měnového páru EUR/USD od května 2006

Zdroj: XTB-Trader

Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.