Osm odborových organizací navázalo na předchozí čtyři akce, kterých se zúčastnily statisíce lidí. Ve Francii jsou protestní průvody v ulicích velkou tradicí a očekávalo se, že zájem o ně neopadne ani dnes. A to obzvláště když je sobota, tedy den pracovního klidu. S každým novým termínem demonstrací nicméně chodilo protestovat stále méně lidí. Dosavadní vývoj tak vyvolával komentáře tisku i vládních představitelů, že hnutí ztrácí na síle.
Navíc v nedávných volbách do Evropského parlamentu přesvědčivě zvítězila vládní strana Svaz pro lidové hnutí (UMP) a opoziční socialisté a centristé utrpěli těžkou porážku. Vláda již dala najevo, že výsledky hlasování bere jako vyjádření podpory své dosavadní politice.
Odbory se zorganizováním nových demonstrací snažily především udržet jednotu. Radikálnější organizace usilovaly o vyhlášení celonárodní stávky, ale ty umírněnější se obávaly, že by taková akce skončila fiaskem a znemožnila pak celé odborové hnutí. Přesvědčit se o ochotě lidí stávkovat mohli v prvních měsících roku - manifestace tehdy stávky zaměstnanců provázely, ale účast na nich dosahovala jen 20 až 25 procent.