V některých zemích je pouze centrální sazba daně z příjmu fyzických osob, v některých se kromě centrální daně odvádí i místní daň. V přiložené tabulce jsou zohledněny obě tyto sazby daně. Jak vidíme, tak jsou rozdíly mezi jednotlivými zeměmi obrovské – ve Švédsku mohou odvést občané s nejvyššími příjmy na dani až 61 % z příjmu nad stanovenou hranici, v Kataru či Saudské Arábii však není dokonce daň z příjmu fyzických osob zákonem vůbec stanovena.
Daňová politika se liší
Celková míra zdanění u daně z příjmu fyzických osob se samozřejmě v jednotlivých zemích světa značně liší. Pro většinu zemí světa je typické, že občané s vyššími příjmy odvedou na dani z příjmu fyzických osob více. Je zde zavedeno progresivní zdanění s několika sazbami daně. Rozdíly však přetrvávají nejenom v samotné výši daňových sazeb, ale i ve způsobu výpočtu celkové daňové povinnosti (možnosti uplatnění odpočitatelných položek či slev na dani). Rozdílné je i samotné nastavení daňových pásem. V některých zemích světa je nejvyšší sazba daně pro velmi nadstandardní příjmy, v jiných zemích již pro příjem ve výši dvojnásobku průměrné mzdy.
Při zohlednění těchto skutečností u české 15% sazby daně zjistíme, že je ve skutečnosti vyšší např. než 19% rovná sazba daně na Slovensku. V Česku je totiž jiný „daňový základ“ než na Slovensku. V Česku je daňový základ „superhrubá mzda“ (tj.z hrubé mzdy zvýšené o sociální a zdravotní pojištění zaplacené zaměstnavatelem za své zaměstnance), na Slovensku pouze hrubá mzda.
Ukázka
Rozdíl si názorně ukážeme u příjmu 25 000 Kč hrubého a zohledníme pouze sazbu daně (tj. nepočítáme pojistné, odpočitatelné položky, daňové bonusy…).
- V Česku by daň činila 15 % z 33 500 Kč (25 000 x 1,34), tj. 5 025 Kč
- Na Slovensku by daň činila 19 % z 25 000, tj. 4 750 Kč
Pokud bychom zohlednily výši základní odpočitatelné položky (slevy) byl by rozdíl v míře zdanění ještě nepatrně vyšší, protože je na Slovensku vyšší než v Česku.
Celkově však platí, že v zemích rovnou sazbou daně je daňová povinnost jedna z nejnižších. Není to však pravidlem. Např. v Irsku, Lucembursku, Švýcarsku, Velké Británii či USA je výše zdanění u průměrné mzdy v některých případech i nižší. U nadprůměrných mezd se však v plné výši projevuje efekt rovné daně a daňová povinnost tak bývá výrazně nižší než u zemí s progresivním zdaněním.
Česko – nízká daň, vysoké pojištění
Rovná 15% sazba daně v Česku přináší samozřejmě nejvyšší daňovou úsporu občanům s nadstandardními příjmy. Daňové podmínky pro boháče jsou tak v Česku jedny z nejpříznivějších na světě. Současně však je v Česku vysoké sociální a zdravotní pojištění. Při zohlednění pojištění by byly podmínky pro občany s nadprůměrnými příjmy v Česku horší než je v přiložené tabulce a některé státy by nás předběhly. Co se však týká samotné daně z příjmu fyzických osob, tak můžeme říci, že lepší podmínky než v Česku jsou pouze v několika zemích.
Kde všude je zavedena rovná daň?
Samozřejmě nejnižší je horní sazba daně v zemích, kde je zavedena rovná sazba daně. Tento typ daňového zatížení je oblíbený především ve východní Evropě. Rovná sazba daně u daně z příjmu fyzických osob je tak v letošním roce zavedena např.: v Bulharsku 10 %, Černé Hoře 15 %, Estonsku 20 %, Gruzii 19 %, Litvě 15 %, Lotyšsku 23 %, Makedonii 10 %, Rumunsku 16 %, Rusku 13 % a Slovenskou 19 % a Ukrajině 15 %.
OECD - nejnižší zdanění u nízkých příjmů je v Mexiku
Kdybychom porovnávali nízké příjmy byly by na předních místech v tabulce tyto země: Lucembursko, Švýcarsko, Austrálie, Velká Británie, USA, Mexiko a Korea. V těchto zemích je totiž buď zavedena nulová sazba daně do určitého příjmu (např. v Lucembursko platí nulová sazba daně pro příjem do téměř 10 tisíc euro). Současně je v těchto zemích základní nezdanitelná položka nastavena velmi vysoko, což přináší nejvyšší daňovou úsporu především občanům s nižšími příjmy. Při porovnání pouze členských zemí OECD zjistíme, že celkově jsou přímé daně nejnižší v Mexiku. Vždyť v Mexiku činí celkové daňové zatížení pouze 19 % k HDP. Nízké daně jsou příčinou, proč jsou nízké státní dávky. Čistá mzda se v Mexiku sice liší nejméně ze všech členských zemí OECD, současně však jsou velmi nízké veškeré platby státu sociální povahy. O daních v EU se více dočtete v článku EU – které státy daně snižují a které zvyšují?
Tabulka: Horní sazba daně z příjmu fyzických osob (rok 2009, v %)
Země | Horní sazba daně z příjmu fyzických osob (v %) |
---|---|
Švédsko | 61,0 |
Belgie | 53,5 |
Finsko | 53,5 |
Nizozemí | 52,0 |
Dánsko | 51,5 |
Rakousko | 50,0 |
Japonsko | 50,0 |
Německo/Berlín | 47,5 |
Německo | 47,5 |
Kanada/Ontario | 46,4 |
Izrael | 46,0 |
USA/New York | 45,5 |
Čína | 45,0 |
Austrálie | 45,0 |
Irsko | 44,0 |
Španělsko | 43,0 |
Švýcarsko/Curych | 42,6 |
Itálie | 42,3 |
Portugalsko | 42,0 |
Slovinsko | 41,0 |
Norsko | 40,1 |
Řecko | 40,0 |
Velká Británie | 40,0 |
Lucembursko | 39,0 |
Malta | 35,0 |
USA/Texas | 35,0 |
Polsko | 32,0 |
Kypr | 30,0 |
Brazílie | 27,5 |
Lotyšsko | 23,0 |
Estonsko | 20,0 |
Slovensko | 19,0 |
Rumunsko | 16,0 |
Česko | 15,0 |
Kazachstán | 10,0 |
Rusko | 13,0 |
Bulharsko | 10,0 |
Zdroj: Forbes Global Tax Misery Index 2009