Čínský „zázrak“ na rostoucí bublině

V polovině července světovými médii proletěla zpráva, která vlila do žil obchodníků novou vlnu optimismu. Čínská ekonomika totiž podle národní statistické kanceláře v období mezi dubnem a červnem zrychlila tempo růstu HDP na 7,9 % v porovnání se stejným obdobím minulého roku. To je výrazně lepší výsledek než v prvním čtvrtletí (+6,1 %), na což většina analytiků a finančních institucí reagovala úpravou předpovědi růstu čínské ekonomiky směrem vzhůru.

Ta by podle širšího konsenzu mohla nyní v roce 2009 růst o 8,3 %, což je ještě o tři desetiny vyšší tempo růstu než je 8 % cíl nastavený vládnoucí komunistickou stranou. To vše v situaci, kdy se hlavní světové ekonomiky složitě vypořádávají s následky krize, kterou obzvláště těžce pociťují právě proexportně orientované země jako je Japonsko a Německo. Tvrdý dopad krize se čekal také v Číně, kde by export v minulých letech hlavním motorem růstu. I přes masivní výpadek zahraniční poptávky, se však Čína od ostatních krizí zasažených ekonomik záhadně oddělila a pokračuje i nadále ve svém super rychlém růstu. Jak je něco takového možné? A je současný vývoj skutečně udržitelný?

Čína opět zrychluje

Ať už čínským statistikám věříme nebo nikoliv, jedno je jisté. Čína opět zrychluje. Důvodem, který stojí za jejím růstem, je dramatická změna orientace ze zahraniční na domácí poptávku, kterou naplánovala a uskutečnila vláda prostřednictvím obřího stimulačního balíčku. Ten byl vládou schválen již koncem minulého roku a dosahuje 4 bilionů juanů, což je zhruba 590 mld. dolarů. Tato částka představuje téměř 15 % HDP a je daleko největší ze všech světových ekonomik.

Pro srovnání, americká vláda hodlá utratit v boji s krizí částku dosahující zhruba 5,7 % HDP, země Evropské unie pak počítají se 2 %. Právě tento balík peněz tak prostřednictvím různých sociálních a infrastrukturních projektů začíná postupně prosakovat do ekonomiky a výrazným způsobem tak navyšuje domácí poptávku. Druhým a ještě mohutnějším kanálem, kterým se čínská vláda snaží podpořit domácí ekonomiku je úvěrová expanze. O tom jak silná tato expanze je jsme se mohli přesvědčit v první polovině července, kdy Čínská centrální banka (PBoC) zveřejnila dech beroucí červnovou statistiku tempa růstu nových úvěrů. Podle té totiž jen v červnu čínské banky rozpůjčovaly 1,53 bln. juanů, což je zdvojnásobení celkového objemu úvěrů, v porovnání s předchozím měsícem. Celkem již čínské, vládou stále řízené, banky rozpůjčovaly od začátku roku 7,4 bln. juanů, což je již nyní o polovinu více, než byl cíl nastavený pro celý rok 2009. Obří vládou organizovaná úvěrová expanze uprostřed celosvětové ekonomické krize, je tak hlavním motorem čínského růstu. Bez ní by si tamní ekonomika téměř jistě již nyní procházela hlubokým útlumem, což je však situace, která je pro čínskou komunistickou stranu zcela nepřípustná. 

Nezdravý růst

To co se v Číně děje nyní je však na hony vzdáleno od skutečně zdravého ekonomického růstu a následky této politiky bude Čína v budoucnu velmi tvrdě pociťovat. Nejedná se totiž o nic jiného než o plýtvání obří zásoby úspor domácností, které jsou prostřednictvím vládního přerozdělování a zvyšování peněžní nabídky směřovány do projektů, které by za normálních okolností nikdy nevznikly, protože nejsou ekonomicky racionální.

Čínské banky nyní z velké části neúvěrují projekty protože by byly ekonomický výhodné, ale protože díky úzkým vazbám na vládu jednoduše dostaly tyto instrukce. Výsledkem současné masivní expanze samozřejmě bude nárůst rizikovosti jejich portfolia, které se v dalších letech projeví rostoucím podílem špatných úvěrů na celkové bilanci. Stejným mechanismem se do krize dostal americký a evropský bankovní sektor, když v období mezi lety 2001-2005 zaplavily centrální banky trh novými penězi a vytvořily tak dojem falešného ekonomického růstu. O tom, že byl falešný se přesvědčujeme již od začátku roku 2008, kdy se jednotlivé ekonomiky začaly hroutit jako domečky z karet. Podobná bublina se v současnosti vytváří také v Číně a přestože se může zdát, že je čínská hospodářská politika úspěšná, splasknutí této bubliny a následné probuzení do reality je v dalších letech zcela nevyhnutelné.

Mechanismus je přitom stále stejný. Nové peníze zvyšují nejprve cenu finančních aktiv jako je například cena akcií. Ta v Číně po hlubokém pádu z roku 2008 začala opět strmě stoupat a jen od začátku roku do července tak index Shanghai Composite zaznamenal nárůst o 89 %. Podobným ( i když ne tak prudkým) vývojem si procházely také akcie v USA od poloviny roku 2002, kdy Fed odstartoval svou do té doby nebývalou monetární expanzi. Pokračovat dále zřejmě budou ceny nemovitostí, které se po snížení z roku 2008 začínají opět velmi rychle zvedat a postupné prosakování nových peněz ekonomikou pak bude zvyšovat další a další ceny včetně cen spotřebitelského zboží. Snaha přibrzdit růst cen, v kombinaci s přísnější měnovou politikou, zvýší náklady splácení dříve poskytnutých úvěrů a v momentě kdy se začne ukazovat že velká část z nich není životaschopná, bankám zůstane v knihách celá řada nekvalitních aktiv, což může vést k prudkému přibrzdění úvěrové expanze a hospodářské kontrakci větších rozměrů než by byla ta, která Číně hrozila nyní.

HDP a přílišná posedlost čísly

Výsledkem přílišné orientace na ukazatel HDP je bohužel přetrvávající názor, že vládní plánování může vyvolat ekonomický růst. HDP je však podivuhodný ukazatel, který označuje za ekonomický růst i situaci, kdy by stát vynaložil prostředky na vykopání hluboké jámy, kterou by následně zasypal. Nahromaděný kapitál by byl využit zcela bezúčelně (byl by ztracen), ekonomika by však statisticky rostla. Něco podobného se nyní děje v Číně, kde je ve velké míře využíván kapitál ne na projekty které reflektují spotřebitelské preference, ale na projekty, které jsou výsledkem preference vládnoucí komunistické strany. Hodnocení současného vývoje a růstu HDP v Číně jako úspěch je pak podobné, jako hodnocení firmy pouze na základě jejího cash-flow bez toho, aby nás jakkoli zajímala její bilance. Právě ta se přitom do dalších let bude kvůli vládní politice v Číně velmi výrazně zhoršovat.

Současný čínský růst proto není zdravý. Velká část nových investic, o které se tento růst opírá, je totiž předem určena k neúspěchu. Náklady tohoto neúspěchu pak budou hrazeny z úspor běžných Číňanů, a to buď přímo, kdy nesolventní banky nebudou schopny vyplácet vklady svým střadatelům, nebo nepřímo, kdy tyto banky bude zachraňovat vládat tak, jako je tomu nyní v Evropě a v USA.

Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.