Proč se Greenspan bojí inflace?

Alan Greenspan ve svém článku pro Financial Times důrazně varoval před budoucí inflací. Varování přišlo krátce poté, co FED ponechal sazbu beze změny, rozptýlil pochybnosti o jejím brzkém zvýšení a inflaci označil za udržitelnou. Reagoval Greenspan přiměřeně k současné značně uvolněné hospodářské politice, nebo jen zaujal svůj typický obranný postoj vůči inflaci, kterým je známý několik let? 

Peněžní kázeň nade vše

Ať už Greenspan dříve pracoval v Radě ekonomických poradců nebo později jako guvernér centrální banky, snažil se hledět na peněžní kázeň víc než na cokoli jiného. Pozorně střežil inflaci nejen, když byla všem naprosto zjevná, ale i v dobách, kdy jí ostatní považovali za potlačenou. Vadilo mu, že za prezidenta Cartera nedostala inflace prioritu, jakou si zasluhovala. Nezdráhal se zvýšit sazbu krátce po zvolení guvernérem ani brzy po akciovém krachu. Vlastně kdykoli, když se obával růstu inflačních tlaků. Nejednal však ukvapeně a bez důkazů. Nechtěl brzdit zotavování ekonomiky po recesi ani její růst při expanzi, pokud inflační tlaky zůstávaly slabé. Jeho varování nelze proto přehlížet.

Přehnané obavy

Obavy z vysoké inflace v době, kdy nepřestala hrozit deflace, jsou známé již z historie. Roosevelt a FED je měli na konci Velké deprese také. Devalvace dolaru, růst peněžní zásoby a cen komodit naznačovaly, že inflace může přijít velmi rychle. Strach z ní byl ale přehnaný. Od svého minima květnu 1933 do maxima v říjnu 1937 rostl index spotřebitelských cen v průměru asi jen o tři procenta ročně. Nikoli pouze zásluhou experimentální a ne moc účinné monetární politiky, která se omezovala hlavně na zvyšování minimálních bankovních rezerv, ale vlivem jiných, špatně odhadnutých faktorů. Rooseveltova administrativa předpokládala, že vládní kredit neustojí rozpočtový deficit a zadlužování. To byl omyl, který nápadně připomíná současné plané spekulace na snížení ratingu americké vlády. Tehdy kredit naopak posílil, výnosy z bondů a náklady na financování dluhu klesaly. Proti inflaci dál působil nečekaně vysoký růst produktivity. Takový, jaký Spojené státy nedosahovaly nikdy předtím ani potom. Technologický pokrok v chemickém, strojním a energetickém průmyslu byl závratný a neopakovatelný. Inovace a rostoucí kvalita pozvedla i starší průmysl, včetně automobilového. Ke zvyšování produktivity přispěly nové inženýrské techniky vyvinuté při stavbě mostů, tunelů a silnic. Místo vysoké inflace, ze které všichni měli strach, nakonec přišla druhá recese s deflací.

Pro a proti

Na rozdíl od 30. let jsou současné faktory pro i proti inflaci slabší. Nelze očekávat devalvaci dolaru o 60 procent, protože zlatý standard již neexistuje. Nelze spoléhat ani na rychlý růst produktivity v důsledku nových převratných technologií, protože americký průmysl dávno ztratil ze své původní síly. Míra nejistoty je však stejná. Greenspan přemýšlí o inflaci nahlas a pořád stejně. Sazby se musí zvýšit ještě před obnovením plné zaměstnanosti, i když se to politikům nebude líbit. Dobře ví, že pokud není inflace potlačována od samého začátku, může být později k nezastavení.  

Autor je analytikem a působí v Pioneer Investments