Dlouholetá stagnace. Jeden z možných scénářů pro americkou ekonomiku

Ekonomika Spojených států si v posledních měsících začíná procházet postupnou stabilizací a již ve třetím čtvrtletí by měla podle většinových odhadů začít znovu růst. Jen tento samotný fakt, který doprovází příliv lepšících se ekonomických dat z USA, pomáhá již třetím měsícem zvedat cenu akcií, které jsou nyní na svých jedenáctiměsíčních maximech.

Posledním důkazem postupné stabilizace jsou i nedávno zveřejněné výsledky tržeb z maloobchodních prodejů. Ty zaznamenaly v srpnu nejvyšší nárůst od začátku roku 2007, když se meziměsíčně zvyšovaly o 2,7 %. Volatilita na trzích proto klesá, očekávání rostou a situace se postupně normalizuje. Vlnu pozitivní nálady, která již několik týdnů zvedá cenu finančních aktiv, však již brzy může vystřídat frustrace z toho, jak zdlouhavý celý proces zotavení americké ekonomiky ještě může být.

Poptávka po nových automobilech propadne

Současná stabilizace v USA je totiž z velké části způsobena umělou stimulací poptávky ze strany vlády a samotné maloobchodní prodeje jsou toho jasným důkazem. Jejich růst byl zapříčiněn především dramatickým zvýšením prodeje nových automobilů, které rostly v důsledku uplatnění šrotovného v srpnu o skokových 25 %. Tento impuls ale již od září přestane účinkovat, což propad poptávky po nových automobilech do dalších měsíců pouze prohloubí. Až teprve tehdy může začít celý automobilový sektor zjišťovat, do jak velkých problémů se vlastně dostal.

Daňové výdaje

Výdaje spotřebitelů jsou stimulovány také celou řadou daňových slev, které začaly mít až teprve nedávno viditelný účinek. Z Obamova balíčku ve výši 787 mld. dolarů, již do reálné ekonomiky prosákla necelá polovina a ten by tak mohl domácí poptávku podpírat ještě v průběhu dalších dvou čtvrtletí. I tyto berličky ale jednoho dne vymizí a ekonomika se bude muset již v příštím roce začít stavět na vlastní nohy. Právě tehdy ale mohou skutečné problémy postupně vyplouvat napovrch.

Na spotřebu nelze spoléhat

Spotřeba amerických domácností do budoucna totiž nebude ani zdaleka takovým tahounem hospodářského růstu, jako tomu bylo ještě před několika lety. Míra nezaměstnanosti, která je nyní nejvýše od roku 1983 (9,7 %), jen tak rychle neklesne a bude velmi výrazně podrývat ochotu amerických domácností utrácet. Ta bude v ještě daleko větší míře svazována problémy v bankovním sektoru, které začínají ohrožovat jeho samotnou podstatu, tedy schopnost úvěrovat domácnosti a firmy. Příkladem může být situace v Japonsku, kde bankám, v důsledku krize z devadesátých let, zůstalo dodnes v knihách obrovské množství špatného dluhu. Pokud by japonské banky již v důsledku prvotní krize zkrachovaly, špatný dluh by byl odkoupen za nižší cenu jinými investory a na jejich ruinách by vyrostly nové, zdravé a silné banky, jež by byly okamžitě připraveny plnit svou základní roli zprostředkovatele kapitálu. Japonská vláda a Bank of Japan se ale vydaly cestou jejich záchrany, čehož výsledkem bylo naprosté ochromení ochoty bank úvěrovat soukromý sektor. Ty totiž řešily primárně své vlastní problémy s děsivými bilancemi. Ani opakovaná snaha Bank of Japan rozhýbat úvěrový kanál prostřednictvím inflace, potom nepřinesla žádný výsledek. Naprostou většinu nových peněz totiž japonské banky raději držely v rezervách proti svým špatným aktivům.

Břemeno špatného dluhu

Podobná situace do budoucna může nastat i ve Spojených. Také v USA se vláda s Fedem rozhodly za každou cenu zachránit bankovní sektor a také americké banky se budou muset do budoucna vypořádat s břemenem obrovského množství špatného dluhu. Absolutní hodnota úvěrů v americkém bankovním sektoru již téměř půl roku klesá a je velmi pravděpodobné, že ještě dlouhou dobu klesat bude. Její opětovný růst je přitom hudbou daleké budoucnosti. Zadrhnutí úvěrové expanze by mělo velmi negativní dopad na spotřebitelskou poptávku, která byla v minulosti jedním z hlavních tahounů hospodářského růstu. Ta je sice nyní podpírána vládní stimulací, již v příštím roce bude tento efekt ale pozvolna odeznívat a ekonomika Spojených států se může začít potýkat s dlouhodobě velmi nízkým růstem připomínajícím stagnaci. V Japonsku se pro postkrizové období, které bylo charakteristické extrémně nízkými úrokovými sazbami a rostoucí rolí vlády v ekonomice, vžil trefný název „lost decade“ (ztracená dekáda). Spojené státy se vydávají podobnou cestou, a proto na prosperitu z minulých let budou muset do dalších let s největší pravděpodobností zapomenout.

Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.