Euro: odložení na neurčito?

Současná vnitropolitická krize tak trochu zastiňuje otázku, která ještě donedávna patřila mezi nejvíce diskutovaná témata, a to přijetí eura v České republice. Patová situace jednoznačně nahrává odpůrcům přijetí společné měny. Zkusme se nyní zamyslet nad tím, kdy euro přijmout chceme, můžeme a kdy musíme.

Nejasná politická situace a úřednická vláda v čele země znamená pro euro odklad na blíže nespecifikovanou dobu. Jak jsme již zmiňovali ve článcích, týkajících se zavedení eura v ČR (viz Mohli bychom nyní platit eurem, pokud bychom chtěli?), načasování přijetí eura je politickým rozhodnutím, a to i přes jednoznačný ekonomický aspekt tohoto kroku.

Minulá vláda M. Topolánka měla stanovit termín přijetí eura na podzim tohoto roku, této doby se však vláda nedožila a rozhodnutí tudíž nepadlo. Současná úřednická vláda má dost práce s hledáním politické podpory pro jí navrhovaná reformní opatření, jejichž účelem je alespoň částečně snížit hrozivě vypadající saldo státního rozpočtu. Odložení předčasných voleb, ke kterému nedávno došlo, vedlo taktéž k odložení rozhodnutí o přijetí eura. Úřednická vláda sama o sobě nemá mandát ani politickou podporu na to, aby takovéto rozhodnutí učinila. Kam dál v této situaci?

Obecně se dá na načasování přijetí eura pohlížet ze tří rovin. Je podstatný rozdíl mezi tím, kdy euro přijmout chceme, kdy můžeme a v neposlední řadě, zdali jej přijmout vůbec musíme. 

Kdy můžeme?

Začněme nejjednodušší otázkou, kterou je, kdy euro přijmout můžeme. Odpověď je poměrně jednoduchá, neboť euro se může stát naším národním platidlem v okamžiku, kdy splníme maastrichtská konvergenční kritéria a požádáme o stažení dočasné výjimky ze zavedení eura. Naplnění těchto kritérií je tudíž jedinou formální nutností před zavedením eura.

Budoucnost konvergenčních kritérií však není zcela jednoznačná. Tato kritéria se od doby vytvoření hospodářské a měnové unie v EU nezměnila a stále více se ozývají hlasy volající po jejich reformě. Hlavními argumenty je nepružnost kritérií a jejich téměř nulová vypovídací schopnost o tom, zda je země vhodným adeptem na přijetí eura či nikoliv. Nemůžeme tak vyloučit situaci, že v době kdy bude ČR usilovat o přijetí eura, budou v platnosti jiná kritéria.

Kdy musíme?

Zde již odpověď nebude tak zcela jednoznačná. Podpisem přístupové smlouvy k EU jsme se zavázali, že společnou měnovou jednotku euro přijmeme za své národní platidlo. Nikde však není stanoveno do kdy tak musíme učinit. Jediné co tudíž víme je, že euro musíme někdy přijmout. V případě, že bychom se však vyhýbali plnění konvergenčních kritérií, například odkládáním vstupu do mechanismu směnných kurzů ERM II, tak bychom do eurozóny de facto vstoupit vůbec nemuseli, neboť bychom neplnili nutná kritéria. Tuto variantu v podstatě nyní využívá Švédsko, které zatím nevstoupilo do mechanismu ERM II.

Kdy chceme?

Odpověď na tuto otázku je ze všech tří nejkomplikovanější. Hodnocení toho, kdy budeme do eurozóny chtít vstoupit můžeme provádět ze dvou hledisek – jednak z politického a dále z ekonomického. Navíc zde zůstává varianta, že euro nebudeme chtít přijmout nikdy. Z politického hlediska můžeme chtít euro přijmout v okamžiku, kdy to bude politicky vhodné, čili kdy z toho získáme určitou politickou výhodu. Urychlení příprav na přijetí eura by tak mohlo být určitou „náplastí“ za né příliš povedené předsednictví a rovněž vyjádřením jisté formy naší poslušnosti směrem k EU. Další variantou je upřednostnění ekonomického aspektu tohoto kroku. Pokud by převážilo toto hledisko, tak bychom se naší národní měny měli vzdát v okamžiku kdy bude dostatečná úroveň reálné konvergence. Tou zjednodušeně rozumíme dostatečnou sladěnost naší ekonomiky s eurozónou.

Euro v nedohlednu

Z předchozích řádků nám tak plyne, že eura se jen tak nedočkáme. Zatímco dříve se naši političtí představitelé neshodli na tom, na kdy proces výměny národní měny za euro načasovat, nyní již toto rozhodnutí nemá kdo učinit. Odpůrci společné měny mohou jásat, firmy obchodující se zeměmi eurozóny budou muset nadále čelit kurzovému riziku.