Za celou myšlenkou daně z finančních transakcí stojí americký nositel Nobelovy ceny za ekonomiku James Tobin, který v roce 1972 navrhl vybírat daně ze všech přeshraničních transakcí týkajících se obchodů s měnami. Tehdy mělo jít o jakýsi "trest" za krátkodobé spekulace na trzích; v současnosti v ní ale politici vidí nástroj, jak získat zpět finanční prostředky, které vlády vložily do záchrany bank a dalších finančních ústavů během finanční krize.
"Jestliže chceme, aby bylo její (Tobinovy daně) přijetí vůbec možné, musíme udělat ještě hodně práce. Ale je to skvělá myšlenka, kterou nebude lehké prosadit tak, aby skutečně fungovala," uvedl před časem eurokomisař pro hospodářské a měnové otázky Joaquín Almunia.
Jeho stanovisko je nicméně v rozporu s názory celé řady ekonomů. Mnozí z nich upozorňují, že hned několik variant Tobinovy daně ve světě již funguje. Američané například platí drobné poplatky za převod aktiv, aby se pokryly náklady, které má s podobnými transakcemi tamní finanční dozor.
S poměrně vysokými daněmi z prodeje akcií, dluhopisů a dalších finančních derivátů v 80. letech minulého století experimentovalo například i Švédsko, ale tato opatření opustilo v 90. letech. Ukázalo se totiž, že zavedení daní vedlo k citelnému propadu objemu obchodů na tamní burze.
Tobinova daň podle ekonomů přináší hned několik rizik. Údajně by nefungovala v případě, že by jí nepřijaly všechny státy světa, a vedla by k finančním výkyvům na trhu kvůli snížení objemu obchodů.