Podnikatelské úvěry včera a dnes I.

Letos to bude 13 let, co se poměry v podnikání v naší republice prudce změnily. V roce 1989 bylo 95% kapitálu v podnicích státních, v roce 1995 již 90% celkového kapitálu bylo v rukách soukromých. Když budeme na celé období třinácti let pohlížet očima podnikatele, potřebujícího kapitál, budeme si připadat jako na houpačce. První období tří až pěti let je charakteristické obrovským boomem. Každý si chtěl užít svobody, každý chtěl podnikat. A že nebyl kapitál? Nevadilo! Banky rády půjčovaly. Prakticky bez problémů. Úvěry na cokoliv a takřka v jakékoliv výši. Na koupi státního podniku v rámci privatizace,  na postavení nové restaurace na zelené louce uprostřed polí, na financování výroby.

Po těchto krásných letech přišlo obrovské vystřízlivění v podobě doslovného "zavření kohoutku". Nikoliv přivření, ale zavření. Sehnat úvěr od banky bylo v té době takřka nemožné. Projekty se podnikům vracely, nebyly schvalovány, přepracovávaly se. Banky prostě nepůjčovaly. Byl to opačný extrém proti prvnímu období. Nejprve všem a jedno kolik a potom takřka nikomu a nic. Když už se podařilo banku přesvědčit o kvalitě projektu, dusily podnikatele splátky. Úroky pohybující se v průměru přes 16% byly opravdu dobrým způsobem jak firmu od banky odehnat ještě dříve, než do ní vstoupil. O podpoře drobného a středního podnikání ze strany státu se v té době nedá hovořit.

Uplynulo dalších několik let a situace se opět změnila. Tentokrát pomyslné "zhoupnutí" nebylo tak dramatické. Již to nebyl obrat jako mezi prvními dvěmi etapami. Situace se zklidnila. Obrat nastal k lepšímu především v úrokových sazbách. Sazby komerčních bank začaly klesat od poloviny roku 1997, kdy se díky změnám ve vnější rovnováze začala měnit politika ČNB a diskontní sazba začala z astronomických 13,00% klesat až na dnes platných 3,25%, tedy takřka o 10 procentních bodů (viz graf).

Úrokové sazby obchodních bank se snižovaly ruku v ruce s tímto snížením klíčové bankovní sazby. Průměrná sazba obchodních bank v roce 1997 byla 16,5 procentních bodů a v roce 2001 (údaje za prvních jedenáct měsíců) to byly již 6,3%. Rozdíl tedy také přibližně 10%. Vzhledem k dalšímu poklesu klíčové repo sazby ke kterému došlo ve dvou vlnách v únoru letošního roku lze i pro letošní rok očekávat další snižování (tedy v průměru). Letos můžeme  očekávat průměrné sazby i pod hranicí šesti procent.

Toto tvrzení podporuje i fakt posilující koruny vůči euru a dolaru. Vzhledem k relativně omezeným možnostem Národní banky ovlivnit kurz koruny přímými intervencemi na devizovém trhu by mohla sáhnout k dalšímu nástroji a sazbu snížit. To je ovšem předpoklad značně nejistý a proto není možné ho nijak brát v úvahu v dlouhodobých strategických záměrech.

Další zajímavostí a podporou názoru, že by mohlo ještě i nadále dojít ke snížení úrokové sazby u úvěrů poskytnutých podnikatelům je úroková marže. Úroková marže je procento, které udává podíl čistých úrokových výnosů (úrokové výnosy - úrokové náklady) a úročených aktiv. Čím menší jsou úrokové výnosy (tedy rozdíl mezi tím co banka na úrocích vyplatí a tím co dostane), tím je menší celková úroková marže. Běžně se uvádí, že naše banky mají úrokovou marži až 5% (v listopadu 2001 byla průměrná úroková marže dle ČNB 4,25%), zatímco běžně v Evropě se marže pohybuje spíše do 2%.

Je pravda, že roli hraje i riziko. S rostoucím rizikem roste i potřeba banky se proti takovému riziku zajistit, tedy nejjednodušeji vyššími úvěrovými výnosy. Toto riziko se však za poslední roky výrazně snižuje, úroková marže nikoliv.

O vývoji úvěrové emise budeme psát příště....