Plastová okna: V hlavní roli sklo (6.díl)

Nejčastěji se používají izolační dvojskla, z nichž jedno je potaženo tenkou kovovou vrstvou, která propouští světlo a tepelné záření dovnitř, ale již ne ven. Izolační dvojsklo je tvořeno dvojicí plochých skel, jejichž okraje jsou k sobě po celém obvodu přitmeleny tak, že mezi skly zůstává více než centimetrová vrstva vzduchu. Protože vzduch má tepelnou vodivost a v uzavřeném prostoru nemůže příliš samovolně proudit, snižuje se hodnota celkového součinitele prostupu tepla. U kvalitnějších dvojskel bývá vzduch nahrazen plynem o menší tepelné vodivosti, například argonem. Do skel mohou výrobci na přání osadit i meziskelní příčky v různých barvách. Doporučená hodnota k skleněných výplní by měla dosahovat minimálně 1,3 W/m2 K.

Při koupi kvalitního plastového okna bychom si měli uvědomit, že dokonalé výrobky díky velmi dobrému těsnění neumožňují téměř žádnou výměnu vzduchu. Proto je nutné v domě zajistit racionální větrání, ať manuální (při celodenním pobytu v místnosti se doporučuje krátký, ale intenzivní průvan jednou až dvakrát denně), nebo automatické, tak zvaně bezprůvanové. Technicky i finančně nejnáročnější je instalace větrací mřížky osazené nejčastěji do otvoru v okenním profilu. Podstatně lacinější je vybavení okna systémem mikroventilace. Spočívá v konstrukčním řešení celoobvodového kování, které umožňuje v určité poloze ovládací kliky výměnu vzduchu podél okenního těsnění, přičemž samotné okno zůstává kováním bezpečně zajištěno.

Nejjednodušším řešením je vytvoření systému průduchů buď v okenních profilech (vzduch proudí labyrintem jejich komor), nebo úpravou stávajícího těsnění. Tento systém je bezobslužný a některé firmy jej dodávají bez příplatku. Nově je nabízeno osazení okna speciálně tvarovaným těsněním, které dovoluje soustavnou výměnu vzduchu navrženého objemu s minimální závislostí na povětrnostních podmínkách.

Připraveno ve spolupráci s časopisem