Ač to tak z rychlého pohledu na kurz české měny vypadat nemusí, (byli jsme zvyklí na lepší) prošla si česká měna poměrně úspěšným, i když velmi turbulentním rokem. Jen na páru s eurem totiž rok 2009 uzavřela proti loňskému lednu silnější o 1,71 % na ceně 26,34 Kč, zatímco k dolaru dokázala zpevnit dokonce o 4,35 % až na 18,38 Kč. Na to, že se koruna ještě loni v únoru prodávala na 23,50 Kč za dolar a 29,60 Kč za euro si, proto dnes již jen málokdo vzpomene. Jaký tedy bude pro českou měnu rok nadcházející? Dost možná ne tak úspěšný, a to i přesto, že český HDP, společně s HDP ostatních zemí, začíná nesměle znovu stoupat.
Původ zelených čísel
Minulý rok jasně dokázal, že se díky vzájemné provázanosti jednotlivých ekonomik česká měna stále více podobá bárce na moři, která se vlní společně s tím, jak klidné či rozbouřené moře právě je. Byla to proto především druhá polovina minulého roku, která měla hlavní podíl na tom, že koruna dokázala uzavřít rok 2009 v zelených číslech, když se začala vracet na finanční trhy tolik kýžená důvěra. K jejímu návratu pomohl mix agresivní fiskální a především monetární politiky. Ten měl za následek náhlé (a především dočasné) zvýšení vládou stimulované poptávky, které bylo podepřené dramatickým snížením úrokových sazeb. Zatímco tak ještě začátkem minulého roku měly problémy se získáním dostatečných finančních zdrojů z prodeje dluhopisů i takové země, jako je Německo a Británie, koncem minulého roku si již mohly na kapitálovém trhu opět bezstarostně půjčovat i státy jako Řecko, které si se stavem a udržitelností svých veřejných rozpočtů evidentně nedělá velkou hlavu.
Příčinou této náhlé změny prostředí byla monetární expanze centrálních bank, které zaplavily finanční instituce novými penězi. Ty měly náhle opět přebytek likvidity, se kterým naložily nejlépe, jak uměly, a protože si soukromý sektor zrovna procházel hlubokou krizí, staly se jasnou volbou „bezpečné“ vládní dluhopisy. Centrální banky tak zabily dvě mouchy jednou ranou. Nedůvěra z mezibankovního trhu vymizela a financování fiskální expanze se značně ulehčilo. Řada vlád si proto mohla (a stále může) paradoxně půjčovat dokonce levněji než dříve, bez ohledu na míru jejich utrácení.
Pokud důvěra přetrvá...
Náhlý přebytek likvidity na finančních trzích a ochota bank opět úvěrovat státy, proto hrály klíčovou roli v návratu důvěry na finanční trhy, který s sebou nesl i zvýšenou poptávku po dříve rizikovějších aktivech a měnách. Právě to pomohlo koncem minulého roku nejen české měně, ale i ostatním měnám v regionu dostat se zpátky na výsluní. Klíčovým faktorem pro vývoj koruny do nadcházejícího roku proto bude zejména to, zdali důvěra na finančních trzích přetrvá a obchodníci budou i nadále ochotni investovat do rizikovějších destinací, za kterou je střední Evropa, ať se nám to líbí nebo ne, stále považována.
2010 v mlze
V tomto směru výhled do nadcházejícího roku pro korunu nemusí být nijak příznivý. Fiskální expanze vlád západního světa a jednorázová stimulační opatření totiž začnou v nadcházejících měsících odeznívat, avšak vysoké rozpočtové schodky díky výpadku na příjmové straně jen tak rychle nevymizí. Splní-li navíc centrální banky to, co naznačují již několik měsíců, a začnou s postupným utahováním monetárních kohoutků, mohou se státy s největší závislostí na zahraničním financování dostat opět do nemalých problémů.
Jiskra rostoucí nedůvěry vůči těmto státům pak může velmi snadno přeskočit i na ostatní země tak, jako jsme tomu byli svědky začátkem minulého roku. Výhled do nadcházejících měsíců je jednoduše stále zahalen v husté mlze a rizik, jejichž řešení bylo zatím pouze odsouváno, existuje nadále velmi mnoho. Takovéto prostředí koruně svědčit nemusí, a proto rozhodně nelze vyloučit, že bude pro korunu nadcházející rok nakonec horší, než byl rok předchozí.
Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.