Kroky centrálních bank naznačují brzké stahování likvidity

Poplach sice nedosáhl rozměru propadů z počátku února, přesto se obchodníci začali stahovat a opouštět akciové trhy. Sazba byla snížena neočekávaně mimo pravidelné zasedání bankovní rady po uzavření amerických trhů, což vyvolalo další spekulace o přijatých opatřeních. Americký dolar byl naopak na koni a zválcoval společnou evropskou měnu až pod 1,3450 dolarů za euro. Spojené státy tak následují Čínu, která začala se stahováním likvidity už v polovině ledna. Poslední opatření centrálních bank tak hovoří ve prospěch brzkého stahování likvidity. Neohrozí to však ekonomické oživení?

Sazba federálních fondů a diskontní sazba

Diskontní sazba se používá k úročení úvěru komerčních bank od americké centrální banky FED proti zástavě cenných papírů a odpovídá české lombardní sazbě. Tyto úvěry jsou většinou velmi krátké a používají se v případě nečekaných okolností. Proto je tato sazba obvykle až o jedno procento vyšší, než základní sazba federálních fondů a bylo tomu tak až do konce roku 2007 (viz. graf). Sazba federálních fondů se používá jako základní sazba, kterou si komerční banky platí za půjčování peněz mezi sebou a odpovídá české repo sazbě (viz úrokové sazby ČNB). Právě tato sazba ovlivňuje úroky hypoték, kreditních karet, ale také výši úročení běžného účtu daleko více. Této sazby se však poslední kroky FED netýkají a podle vyjádření členů bankovní rady amerického FEDu zůstane po dlouhou dobu na svých rekordně nízkých úrovních.
 
Graf: Sazba Federálních fondů (tyrkysová) a diskontní sazba (fialová) v USA od roku 2003

Přestože důležitost diskontní sazby je pro ekonomiku daleko nižší, než je sazba federálních fondů, jedná se o první krůček zvyšování sazeb od roku 2007. Po více než roce stagnace na rekordně nízkých úrovních tak přichází utahování měnových opasků a spíše než samotného dopadu zvýšení diskontní sazby se obchodníci obávají brzkého zvýšení základní sazby federálních fondů. Fed vydal jasný signál, že politika levných peněz nebude pokračovat do nekonečna a to omezí výnosnost investic.

Světové ekonomiky začínají s exit strategiemi

Také ostatní ekonomiky pumpovaly v průběhu krize do ekonomik likviditu, kterou pomalu začínají stahovat z trhu. Čína používá zvyšování povinných minimálních rezerv komerčních bank. Ve druhém únorovém týdnu došlo k jejich zvýšení o 0,5 % a navázala tak na stejný krok, který provedla v polovině ledna. Čína však na jedné straně omezuje dostupnost úvěrování podniků i občanů, ale na druhou stranu v lednu poskytla více úvěrů, než v posledních třech měsících minulého roku. Tyto kroky dokazují, že Číňané nemají ve své exit strategii úplně jasno a výstup z monetární expanze se jim zatím ani přes přijatá opatření nedaří.

Naopak plán Evropské centrální banky je daleko čitelnější. Měla by začít se stahováním likvidity již v první polovině letošního roku. Poslední z jednoletých dluhopisových tendrů proběhl v prosinci minulého roku. V březnu by pak měl proběhnout poslední z půlročních tendrů. Po jejich ukončení by se prostředky do ekonomiky už vracet neměly. Přes tyto opatření však Evropská centrální banka nepočítá se zvyšováním úrokových sazeb, zvláště pak po posledních negativních ekonomických statistikách, které mohou celý proces významně zpomalit, či dokonce znovu nastartovat. Jedním ze základních pilířů mimořádné podpory ECB bylo půjčování nově natištěných peněz bankám za rekordně nízkého úročení a v rozsahu stovek miliard eur. Případné ukončování krizové podpory ECB by tak mohlo dolehnout na dostupnost korporátních úvěrů a ve svém důsledku i na celkové oživení ekonomiky.

Neženeme se zpátky do recese?

Přicházející signály nejsou jednoznačně čitelné, ovšem počátek trendu stahování likvidity z trhu je více než zřetelný. Přes rozdílné nástroje učinily největší ekonomiky světa první kroky ke stažení peněz, které do ekonomik napumpovaly v době krize. Následují tak některé menší ekonomiky včetně Austrálie či Norska, které začaly provádět nezbytná opatření pro návrat k normálu už v druhé polovině loňského roku. Pozvolné stahování nekonvenčních nástrojů měnové politiky centrálními bankami je pro ekonomiky pozitivním signálem, ovšem nesprávné načasování by mohlo uvrhnout ekonomiky zpět do krize. Ponechání peněžních prostředků v ekonomice by naopak mohlo způsobit inflaci. Centrální banky tak jsou nuceny řešit dilema, které nemá ideální řešení. Bude záležet na dalším ekonomickém vývoji, jak rychle bude v jednotlivých zemích celý proces dokončen.

Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.