Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, důchody nijak neupravuje a ani upravovat nemůže a nikomu tedy invalidní důchod neodebírá. O invalidní důchod lidé nepřicházejí ani v souvislosti se změnami v důchodovém pojištění od ledna 2010.
Základní podmínkou pro nárok na výplatu invalidního důchodu je uznání invalidity příslušného stupně a potřebná doba pojištění. To platilo i vždy v minulosti, tedy i před nabytím účinnosti zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění od 1. 1. 1996. Pokud zdravotně postižený občan tuto podmínku nesplňoval, nemohl pobírat invalidní důchod, a to ani před 1. 1. 2010 a nemohl mu tedy být, jak nesprávně uvedla některá média, v rámci lednových změn zákona ani odebrán. Přehled nejvýznamnějších změn v důchodovém pojištění od nového roku najdete na http://www.mpsv.cz/files/clanky/8129/30122009a.pdf.
Podle současné právní úpravy pojištěnci starší 28 let musí získat alespoň 5 let pojištění v období 10 let před vznikem invalidity. Kromě toho lidé starší 38 let splňují podmínku potřebné doby pro nárok na invalidní důchod také tehdy, pokud získali alespoň 10 let pojištění v období 20 let před vznikem invalidity. Toto nastavení tak od ledna 2010 snižuje počet případů, kdy není nárok na invalidní důchod uznán.
Pokud nárok na invalidní důchod přesto nevznikne, existuje mimo jiné systém pomoci v hmotné nouzi. Opatření z roku 2008 – v době klesající nezaměstnanosti - přitom zpřísnilo podmínky pro vyplácení dávek pomoci v hmotné nouzi a dotklo se i lidí se zdravotním postižením. MPSV se proto ve 2. polovině roku 2009 aktivně podílelo na přípravě návrhu novely zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, která je na programu březnového jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Dlouhodobě nezaměstnaní lidé, kteří pobírají ze systému pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí déle než šest měsíců, mají podle současného zákona nárok na dávku doplňující jejich příjem do výše existenčního minima (2 020 Kč). Výše dávky se však snižuje pouze za předpokladu, že nevykonávají některou z aktivit, směřujících ke zvýšení tohoto příjmu, a to především vlastní prací. Částka může být např. navýšena zpět na původní výši u lidí, kteří projeví snahu o zlepšení své situace výdělečnou činností (např. z krátkodobého zaměstnání, veřejně prospěšných prací aj.) nebo výkonem dobrovolnické nebo veřejné služby v minimálním rozsahu 20 hodin měsíčně. Zdravotně postižení lidé ovšem z objektivních důvodů většinou pracovat nemohou a díky dopadům světové hospodářské krize byla také výrazně omezena nabídka pracovních míst, kde by popřípadě mohli najít uplatnění. Odstranění jejich znevýhodnění v systému pomoci v hmotné nouzi, ke kterému došlo, by měla řešit právě výše uvedená novela.
Invalidé bez nároku na důchod, kterým byl příspěvek na živobytí snížen na existenční minimum, mohou ještě ze systému pomoci v hmotné nouzi čerpat „doplatek na bydlení“ a ze systému státní sociální podpory „příspěvek na bydlení“. Mohou také požádat o jednorázovou dávku mimořádné okamžité pomoci. Kromě toho stát vyplácí příspěvek na péči. Jeho výše se liší podle stupně závislosti a věku příjemce. Lidé s těžkým zdravotním postižením tak mohou měsíčně obdržet až 12 000 Kč.