Teichmann: Záleží na schopnosti nalézat ekonomické argumenty

S Jiřím Teichmannem, daňovým partnerem advokátní kanceláře Rutland-Ježek, jsme si povídali o daňových výhodách přesunu do daňového ráje.

Obchodní transakce mezi ekonomikami jsou jednou z možností jak přesunout část zisků do daňového ráje. Firmy se snaží přemístit co největší část příjmů do ekonomiky s nejnižším zdaněním. Přibližte na začátek principy těchto transakcí?

Daně z příjmů státy vybírají od těch příjemců, kteří na jejich území podnikají. Jenže podnikání je rozsáhlá činnost a sídlo společnosti se může nacházet úplně v jiném státě než třeba výrobní závod. Navíc je těžké říct, kolik zisku vzniká šikovným plánováním v ústředí a kolik ho vzniká při výrobě. Prakticky každý stát přitom chce zdanit všechny příjmy svého podnikatele, protože sídlo nebo centrála se logicky nabízí jako místo, odkud se vše řídí a kde tedy vzniká zisk.

Pokud by se všechny státy držely jen této zásady, stačilo by umístit sídlo společnosti tam, kde je nízká daň z příjmů. Státy proto požadují, aby se v každé zemi danila taková část příjmu, která odpovídá ziskovosti činností, které v daném státě probíhají. A určit tuto ziskovost je velmi složitý ekonomický úkol.

Podnikatelé musí respektovat legislativu, která jim ukládá danit zisky podle toho, kde vznikají. Ale vhodnou organizací práce se snaží dosáhnout toho, aby ty nejziskovější činnosti probíhaly v těch místech, kde je nejnižší daň z příjmu.

Pojem daňový ráj si lidé často spojují s malým ostrovem někde v Karibiku. Ve skutečnosti se tento pojem dá vztáhnout na každou zemi, která poskytuje nějakou významnou daňovou výhodu. Daňové zatížení se liší nejen zemi od země, ale také podle typů transakcí. A daňová správa jedné země má tendenci vnímat druhý stát jako daňový ráj vždy, kdy je tam významně nižší zdanění.

Jiří Teichmann je daňovým partnerem advokátní kanceláře Rutland-Ježek, problematice převodních cen se věnoval již od roku 2002 v mezinárodní poradenské firmě velké čtyřky.

Dle statistických údajů zájem o daňové ráje trvale roste. Jak silný podíl v tomto trendu má snaha snížit daňovou zátěž prostřednictvím převodních cen?

Když se to vezme do důsledku, tak jinak než prostřednictvím převodních cen se přesun zisku do daňových ráju realizovat nedá. Vždy jde o transakci mezi spřízněnými osobami, z nichž jedna má výhodnější zdanění v jiném statě.

V minulosti se tyto přesuny děly velmi jednoduše třeba tak, že spřízněná firma z daňového ráje poslala fakturu na marketingové služby české společnosti. Správci daně zkoumali, zda služba proběhla a pokud o tom existovaly důkazy, přijali fakturu jako náklad. Dnes se také zajímají, zda český podnik dostal službu, za kterou platí, ale navíc chtějí vědět, zda její cena není nepřiměřeně vysoká. Odborně řečeno, zda její cena je taková, jakou by zaplatil za obdobných podmínek zcela nezávislý subjekt za obdobnou službu.

To znamená, že se při stanovení převodních cen musí respektovat cena obvyklá. Ta se pohybuje v určitém rozmezí. Jak toto rozmezí definovat a následně využívat?

Pokud se snažíte odpovědět si na otázku, kolik by za to, co vám dodala spřízněná společnost, zaplatil nezávislý subjekt, nikdy nedostanete jedno číslo. Vždy ale najdete nějaké rozmezí, které se jeví jako nejpravděpodobnější, a naopak hodnoty které jsou od něj daleko každý na první pohled odmítne. Ale přesná hranice neexistuje. Záleží na schopnosti nalézat ekonomické argumenty a aplikovat je v konkrétní situaci.

Jak se firma zajistí proti pohybu těchto cen, resp. tohoto rozmezí. Přece jen se do plánování dostává další neznámá?

Obvyklé ceny se samozřejmě mohou v čase měnit. Pokud si dvě spojené osoby prodávají ropu, jejíž cena se určuje na burze denně a s velkou přesností, mohou poměrně přesně upravovat i své vnitropodnikové ceny. Ale ve většině případů se jedná o pohyby pomalé, které se projevují v meziročním srovnání a nebo možná ještě pomaleji. V praxi velkých skupin je častější změna vnitroskupinové organizace činností než významný posun obvyklé ceny na trhu. Pokud se podnik systematicky věnuje převodním cenám, zachytí jejich změny včas a bez potíží.

Jak vůbec úroveň cen ovlivňuje úroveň zdanění ve skupině? 

Záleží na úrovni zdanění ve státech, mezi kterými probíhá obchod. Jako příklad můžu uvést ČR se sazbou 24% a SR se sazbou 19%. Pokud z ČR vyvezu na slovenský trh zboží za miliardu a můj zisk činí 10%, pak bych v ČR zaplatil 24 milionů a v SR 19 milionů. Zdaněním veškerého zisku na Slovensku tedy ušetřím 5 milionů, aniž bych udělal cokoliv navíc, jen na faktuře navýším prodejní cenu z ČR. A teď si stejnou situaci představte se zemí, kde je zdanění ve výši 5% nebo nula.

A provádí se před tím, než nastane rozhodnutí o přemístění sídla do daňového ráje, analýza aktuálního nastavení cen ve skupině a vyčíslení úspor?

Předchozí příklad jasně ukazuje, že i malý rozdíl v prodejních cenách může znamenat zásadní navýšení daně pro skupinu. Velké skupiny proto mají celá oddělení ekonomů, kteří velmi pečlivě plánují převodní ceny mezi jednotlivými podniky ve skupině. Sledují tak současně dva úkoly - jednak nastavit ceny tak, aby žádná daňová správa nemohla říct, že z jejího pohledu je cena neobvyklá a také je v rozmezí obvyklých cen posunout na ten konec, který maximalizuje výhodu pro podnik, a ještě je přijatelný.

Na co se musí firma zaměřit, aby správně vyargumentovala svůj postoj a měla šanci ceny obhájit?

Většina klientů se mne ptá jednoduše, jakou metodu má použít. Jenže na složitý problém bohužel nejsou jednoduché odpovědi. Správná volba metody je důležitá, ale mnohem důležitější je nalezení všech okolností, které mají vliv na cenu. Když použiju příklad s ropou. Její cena je velmi objektivně stanovena na burze. Jenže jde o cenu ropy, která je k dispozici v přístavu v Holandsku v přesně stanoveném čase. Pokud si ve skupině přeprodávají ropu, kterou musí prodávající podnik skladovat a někam dopravit, bude cena nepochybně jiná. A když přitom zapomenete na měnu, ve které je cena sjednána, můžete mít cenu opět špatně.

Jaké všechny dokumenty musí mít firma k dispozici? A v jaké podobě musí tyto dokumenty vést?

I když existují obsáhlé mezinárodní směrnice o rozsahu dokumentace, jejich obsah se dá shrnout jednoduše. Připravte si právě to, co potřebujete, abyste správce daně přesvědčili, že se chováte právě tak, jak by se chovaly nezávislé podniky. Prakticky to bude text popisující vaše úvahy a k němu dokumenty, o které své úvahy opíráte.

Pokud nemá firma dostatečné argumenty, může to vést k významným doměrkům. Jsou finanční úřady podle Vás důsledné? A mají dostatek znalostí?

Finanční úřady si uvědomují, že s nesprávně nastavenými převodními cenami odchází z ČR významné množství zisků a věnují této oblasti velkou pozornost nejen v rámci metodické skupiny při MF, ale také na úrovni kontrolních skupin jednotlivých finančních ředitelství.

Otázka, zda je nějaká cena úplně správná, se nedá objektivně zodpovědět, ale správci daně dnes dokáží identifikovat ty, kteří se zjevně pohybují daleko od toho, co lze rozumně přijmout jako obvyklou cenu. A velmi úspěšně se přou s těmi, kteří tuto oblast zcela ignorují, a o svých cenách nepřemýšlí vůbec. Je to smutné, ale často tak musí platit i podnik, který by své ceny obhájil, pokud by se o to pokusil. Jenže při kontrole už nebývá čas rozmyslet a doložit takto komplexní a provázané záležitosti.

Využívají firmy, které jsou v daňových rájích, dostatečně výhod převodních cen, nebo existují rezervy například, protože jsou příliš opatrné?

Firmy se často pohybují ve dvou extrémních polohách - jedni se domnívají, že převodní ceny jsou tak složité, že k nim nic připravit nedokáží a zcela rezignují na jakoukoliv obhajobu. Druzí jsou naopak přesvědčeni, že je vše tak jednoduché, že to v případě kontroly obhájí snadno spatra. Pravda je uprostřed, věnovat této problematice včas přiměřené množství času znamená minimalizovat riziko a maximalizovat úspory které se legálně nabízejí.

Děkuji za rozhovor,

Karel Pospíšilík, Finance.cz