Evropu čekají škrty a rozpočtová disciplína

Vysoké státní dluhy nejsou v Evropě žádnou novinkou. Ale až s nástupem finanční krize se výrazněji projevily dopady předchozího deficitního hospodaření. Některé státy musely požádat o pomoc Mezinárodní měnový fond, jiné dnes výrazně přehodnocují příjmovou a výdajovou stránku svých rozpočtů.

Euro: bezpečná zóna bez pravidel

Když při vzniku eura jeho tvůrci sestavovali fiskální pravidla, podle kterých se mají členské země řídit, nesplňovala spousta států požadavek na míru zadlužení pod 60 % HDP. Nakonec bylo rozhodnuto, že i země s vyššími dluhy se mohou do projektu jednotné měny zapojit, pokud prokáží klesající tendenci svých závazků. To se ne vždy podařilo, ale nikdo se tím netrápil.

I domluva o přiměřených deficitech v maximální výši 3 % HDP vzala za své, když se Francie s Německem poté, co svorně překročily stanovenou míru deficitu, dohodly, že pravidlo není až natolik závazné.

Euro usnadňovalo jihoevropským státům půjčování na finančních trzích, odstranilo kurzové riziko a zajistilo bezpečí pro investory. Výsledkem byly nevídaně nízké úroky pro jižní státy. Zároveň však nebyly kladeny žádné reálné nároky na rozpočtovou disciplínu a státní dluhy tak mohly pod ochranou eura bezpečně růst. Zásadní obtíže se zkrocením svých veřejných financí dnes mají především čtyři státy na jihu Evropy: Portugalsko, Itálie, Řecko a Španělsko.

Berlusconi: krizi jsem předpovídal

Itálie drží mezi zeměmi eurozóny první příčku v nezáviděníhodné oblasti: její státní dluh je v poměru k HDP nejvyšší. Naštěstí pro Itálii je však výrazně financován z domácích zdrojů a je tak poměrně rezistentní vůči spekulačním útokům mezinárodních finančníků. Řecké potácení na okraji bankrotu se i tak dotklo italských státních dluhopisů a úroky citelně vzrostly.

Italský premiér Silvio Berlusconi se nechal slyšet, že byl mezi prvními, kdo pochopil závažnost dluhové krize a jeho promptní opatření zachránila jednotnou měnu před dalšími útoky spekulantů.

Na schválení parlamentem čekají úsporná opatření ve výši 24,9 miliardy euro (642 mld. Kč). Balíček obsahuje tříleté zmrazení platů státních zaměstnanců, pokles rozpočtů ministerstev o 10 %, snížení transferů regionům či další boj s daňovými úniky. Posledně jmenované opatření tvoří oblíbenou složku většiny fiskálních opatření, i když zůstává otázkou, zdali se nejedná spíše o imaginární příjem. Boj s daňovými úniky vyhlašují politici co chvíli, nicméně s nejednoznačnými výsledky.

Čeká Řecko restrukturalizace dluhu?

Někteří ekonomové si myslí, že ano. A nemusí zůstat jen u Řecka, což je další důvod, proč zájem o státní dluhopisy zeslábl. Za slůvkem restrukturalizace se totiž může při nejhorším skrývat i úplná ztráta pro investory. 

Restrukturalizace dluhu se standardně provádí v soukromé podnikové sféře a znamená většinou dohodu s věřiteli o rozložení splátek na delší dobu či v závažných případech výměnu dluhopisů za akcie. V případě států je ale krajním řešením odmítnutí dostát svým závazkům a prohlášení, že dluh nebude nikdy splacen.

Řecko je sice dnes díky stomiliardovým půjčkám od EU a MMF postaveno na tři roky mimo finanční trhy, ale obtíže s jakými prosazuje slíbená úsporná opatření, jsou dalším varováním. Je totiž možné, že Řecku se nepodaří provést dostatečné úspory ani do té doby, než se půjčky od mezinárodních organizací stanou splatnými. V takovém případě by určitá restrukturalizace byla nevyhnutelná a zahraniční investoři by byli nejvíce poškozenými.

Španělsko ztratilo nejvyšší rating

Když prakticky na celý svět dolehla ekonomická recese, reagovalo zvlášť citelně zasažené Španělsko mohutným stimulačním balíčkem. Přestože nezaměstnanost stále dosahuje téměř dvaceti procent, žádná další stimulace se už nechystá. Chybí na ni peníze.

V pátek navíc Španělsko ztratilo rating AAA, který si stabilně drželo od roku 2003, a vláda se teď snaží napravit státní rozpočet. Schodek se loni vyšplhal na 11,2 % HDP, což je po Řecku a Irsku nejvíce v Unii. Postoj obyvatel k připravovaným škrtům je podobný jako v Řecku. Snižování platů státních zaměstnanců o 5 % a zmrazení penzí se nesetkalo s pochopením u tradičních voličů vládnoucí sociální demokracie a odboráři chystají generální stávku.

Nicméně vláda stále trvá na tom, že díky škrtům se příští rok sníží deficit na 6 % HDP. Jestli to bude dostatečné a jestli se to vůbec podaří, však zatím není jasné.

Evropská měna klesá

V posledních měsících ztratilo euro především kvůli dluhové krizi 19 % své hodnoty vůči americkému dolaru. Oslabení eura je sice pozitivní zprávou pro evropský exportně orientovaný průmysl, na druhou stranu však může přinést komplikace. Zvýšení cen ropy, plynu a jiných komodit, neodmyslitelně spjaté s ekonomickým růstem, by bylo zvýrazněno dalším poklesem jednotné měny. A právě rostoucí ceny komodit byly před krizí hlavním tahounem inflace.

Pohyb eura je však pouze průvodním efektem fiskálních problémů eurozóny. Evropu čeká nepopulární utahování opasků a nejinak je tomu i v České republice, kde ve víkendových volbách zvítězily strany slibující úspory ve státním rozpočtu a stabilizaci veřejných financí. Zvyšování daní a dalším rozpočtovým škrtům se tak zřejmě spolu s ostatními Evropany nevyhnou ani Češi.