Sousedské právo aneb Soused sousedu vlkem II.

Jak jsme řekli již v textu Jak přežít sousedy, majitel pozemku má povinnost zamezit vnikání chovaných zvířat na sousedův pozemek. Tomu se nedá vždy zabránit, a pokud vezmeme v potaz např. včelstvo, tak naopak opylování stromů souseda je pro něj přínosem. Samozřejmě počet včelstev musí být úměrný, aby nedošlo k nadměrnému obtěžování sousedů či dokonce k jejich ohrožování. Podobně tak je nemožné zamezit např. pohybům kočky. Zvíře je však z definice zákona věc a každý majitel je odpovědný za škodu, která by jinému vznikla v důsledku chování jeho zvířete.

K sousedovi nesmím

Pokud však přes všechna opatření se přece jen chované zvíře, např. slepice, dostane na sousedův pozemek, není ze zákona možné na něj vstoupit za účelem jejího odchytu, ale je nutné požádat souseda o její vydání. Např. nizozemské právo umožňuje stíhat chovanou zvěř na sousedově pozemku s tím, že případně vzniklé škody je nutné nahradit. Nový občanský zákoník by to měl umožňovat rovněž.

Ovoce padá daleko od stromu

Pozemky je možné osázet stromy či keři, popř. na nich vystavět stavby. Na rozdíl od Francie u nás není povinnost při sázení dodržet minimální vzdálenost od hranice pozemku, byť se tak z praktických důvodů děje. Stromy samotné na rozdíl od zvířat nejsou věcí samostatnou, ale jsou považovány za příslušenství pozemku. Stejně tak i plody na stromech rostoucí jsou až do chvíle, kdy ze stromu spadnou na zem, příslušenstvím pozemku. Okamžikem oddělení od větve se však stávají věcí samostatnou, která patří vlastníkovi stromu. Např. v Rakousku je tomu opačně, plody se stávají majetkem toho, komu patří pozemek, na nějž dopadnou. Pokud spadne mé ovoce na sousedův pozemek, je podobně jako v případě zvířat možné požádat souseda o jeho vydání. Obdobně, pokud padá shnilé ovoce ze sousedova stromu na můj pozemek, mám právo na jeho odstranění, a tak mohu požádat souseda, aby jej sesbíral, který této mé výzvě musí vyhovět. Zde na rozdíl od předchozího případu sám žádám o nápravu škody, a proto soused může vstoupit na můj pozemek.

Větve a kořeny jsou potencionálním rizikem

Zákon upravuje i situaci, kdy se větve a kořeny dostanou na můj pozemek. Zákon zakazuje jejich odstraňování v nevhodnou dobu a nešetrným způsobem. Z toho vyplývá, že v ostatních případech je takový zásah do stromu povolen. Právní praxe ale vykládá toto ustanovení tak, že je možné přesahující větve a stromy odstraňovat šetrným způsobem (tedy ne hrubým násilím, lámáním apod.) a v době vegetačního klidu. Hrozí-li však nebezpečí (např pád stromu na můj dům), je možné přistoupit k jeho skácení okamžitě bez ohledu na roční období i souhlas souseda se vstupem na pozemek. Švýcarská právní úprava řeší naši situaci lépe, a to tím, že majitel pozemku, na nějž zasahují kořeny či větve sousedova stromu, může vyzvat souseda k jejich odstranění. Pokud soused jeho výzvě nevyhoví, pak po přiměřené časové lhůtě může podrosty a převisy odstranit sám vlastník dotčeného pozemku. Vychází se totiž z toho, že vlastník stromu k jeho ořezu přistoupí šetrněji.

Jak bylo výše řečeno, strom je příslušenstvím pozemku, a proto i větve či kořeny, který byly ze sousedova stromu odstraněny, zůstávají i nadále v jeho vlastnictví, a správně by měl být vlastník vyzván k jejich převzetí. Nový občanský zákoník by měl celou situaci změnit tak, že tyto části stromu připadnou do vlastnictví tomu, kdo je ze stromu odstranil.

Dojde-li v důsledku zásahu do kořenového systému stromu k jeho úhynu, vzniká povinnost nahradit škodu jen v případě, že k odstranění došlo nešetrným způsobem či v nevhodnou roční dobu, který měl za následek úhyn stromu. Pochopitelně bude velmi obtížné prokázat, že tomu tak bylo, a s ohledem na ceny běžných stromů neefektivní.

Podrosty ohrožují stavbu

Mnohem vážnější jsou však případy, kdy postupně rozrůstající se kořeny dosáhnou až pod sousedův dům, jehož zdi mohou nebo dokonce začnou praskat. V prvním díle jsme hovořili o tom, že vlastník pozemku neodpovídá za škody, které vznikly přirozeným způsobem. Na první pohled se tak může zdát, že jde o tentýž případ. Osobně se však domnívám, že prapůvodní příčina praskání zdí byla v tom, že vlastník pozemku či jeho právní předchůdce vysadil strom příliš blízko stavby, a tudíž se nejedná o objektivní přírodní změny, a vlastník stromu tedy je povinen učinit taková opatření, jaká zabrání dalšímu narušování zdí sousedova domu.

To však neplatí v případě, že strom byl vysazen ještě před vystavěním domu. V takovém případě, dovedeno ad absurdum, by bylo nutné ze strany vlastníka stavby podat žalobu na soud, jímž by bylo uloženo vlastníkovi stromu, aby jej za náhradu skácel, neboť zájem souseda na zachování domu je obecně silnější než zájem na další existenci stromu.

Druhou variantou je, že vlastník stavby může vstoupit za účelem údržby stavby na sousedův pozemek, a v rámci této údržby provede odstranění kořenů sahajících na jeho pozemek, tedy těch, které podrůstají pod jeho dům. V tomto případě se však jedná o krátkodobé řešení, neboť časem opět kořeny začnou stavbu narušovat.