Členským zemím EU by přitom sankce nehrozily již jen v případě, že překračují roční rozpočtový schodek ve výši tří procent HDP, jako je tomu doposud. Evropská komise chce totiž státy nově trestat i v případě, že jejich celkový dluh překračuje 60 procent HDP, což je případ celé řady zemí, včetně Německa či Francie a dalších klíčových unijních ekonomik. Dluh Itálie například přesahuje 100 procent HDP.
Evropská komise v novém návrhu připouští, že hrozba sankcí by se tak vznášela i nad zeměmi, které sice dokázaly stlačit roční rozpočtový schodek pod tří procenta HDP, ale jejich celkový dluh se stále pohybuje nad 60 procenty HDP. Tyto státy by rovněž musely složit v Bruselu určitou zálohu, která by se odvíjela od velikosti jejich ekonomiky, a z té by dokonce platily úroky, dokud by jejich hospodaření nesplňovalo unijní rozpočtová pravidla.
Nově chce ovšem komise hlídat i konkurenceschopnost jednotlivých členských států. Každý rok má zveřejňovat výsledkové tabule, které mají země EU porovnávat například z pohledu ceny práce, vývoje cen na realitním trhu, zadlužení domácností či zahraničních investic. Pokud se ukáže, že některé země výrazně ztrácí konkurenceschopnost, jako nyní například Řecko či Španělsko, EU vydá varování a navrhne jim celou řadu opatření, která mají vést k nápravě. Ty se mohou týkat například reforem na pracovním trhu.
Pokud se situace ani po tomto zásahu nezmění, Evropská komise stát zařadí do procedury pro nadměrné nerovnováhy. V současnosti přitom existuje jen procedura pro nadměrný rozpočtový deficit, na jejím konci může být právě uvalení sankcí. Návrh komise sice nespecifikuje, zda i v případě ztráty konkurenceschopnosti, budou hrozit sankce, nedá se to však vyloučit.
V současnosti je nicméně zřejmé, že si unie bude konkurenceschopnosti jednotlivých zemí všímat především v případě členských států eurozóny. Nerovnováhy mezi zeměmi platícími eurem totiž do značné míry ohrožují sílu evropské jednotné měny na finančních trzích. Komise ovšem bude monitorovat i zbylé státy EU, tedy i Českou republiku.