Za výplatu nádrž

Natankování plné nádrže způsobí pořádný vítr v peněžence či na bankovním účtu řidiče. Pokud vezmeme Škodu Octavii s její nádrží o objemu 55 litrů, pak při dnešní ceně benzinu Super (tedy Natural 95) ve výši 32,40 Kč nám plná nádrž odlehčí peněženku o rovných 1782 korun.

Abychom očistili konečnou cenu od daní, musíme nejprve odečíst DPH ve výši 20%, v číselném vyjádření to dělá 297 korun. Dále je benzín zatížen spotřební daní ve výši 12,84 Kč/litr, což přepočteno na nádrž činí 706,20 Kč spotřební daně.

Cena nádrže benzinu bez daní tak je pouhých 778,8 Kč, což znamená, že více jak tisíc korun jsme právě zaplatili státu.

Práce zaměstnance je drahá

V našem příkladu vycházíme z toho, že řidič natankoval nádrž za jím vydělané peníze. Aby mu mohly být vyplaceny, musela mu být jeho mzda nejprve zdaněna a musel odvézt sociální a zdravotní pojištění. Rovněž tak jeho zaměstnavatel musel odvézt za svého zaměstnance sociální a zdravotní pojištění.

V našem případě vyjděme z toho, že se jedná o zaměstnance pobírajícího hrubou mzdu 25.000 Kč, který má jedno dítě.

K vyúčtovaným 25000 korun hrubé mzdy musel zaměstnavatel uhradit 8500 Kč sociálního a zdravotního pojištění za svého zaměstnance. Jde o 34 procent hrubé mzdy zaměstnance, a tento procentuelní podíl se skládá z 25 procentních bodů sociálního pojištění a 9 procentních bodů zdravotního pojištění. Celkový náklad zaměstnavatele na výplatu mzdy zaměstnanci byl v daném měsíci 33 500 korun.

Zaměstnanci bylo z jeho hrubé mzdy 25 tisíc korun sraženo 11% na povinné pojištění, z nichž 6,5 procentního bodu tvoří sociální pojištění a 4,5 procentního bodu tvoří zdravotní pojištění. Celkem na pojištění zaplatil 2750 korun.

Dále musel zaměstnanec uhradit daň z příjmu. Ta činí 15 procent ze superhrubé mzdy, tedy z částky 33 500 Kč. V číselném vyjádření to je 5025 Kč, ale z této částky je měsíční sleva na dani na poplatníka 2070 korun a na dítě vyživované poplatníkem 967 korun. Konečná daň z příjmu, resp. její záloha tak činí 1988 korun.

Pokud z hrubé mzdy ve výši 25000 Kč odečteme pojištění ve výši 2750 Kč a zálohu na daň z příjmu ve výši 1988 korun, tak docházíme k čisté mzdě 20 262 Kč.

Porovnáme-li superhrubou mzdu 33.500 Kč jako náklad zaměstnavatele a čistou mzdu 20 262 korun, tak zjišťujeme, že z celkového nákladu zaměstnavatele obdrží zaměstnanec na svůj účet pouze 60,48 procenta.

Tímto koeficientem tak můžeme poměřit částku zaplacenou za benzín u čerpací stanice. Abychom mohli za benzín zaplatit 1782 Kč, musel náš zaměstnavatel vydat 2946 korun.

Daně, daně, jenom daně

Vraťme se nyní na začátek článku, kde jsme zjistili, že z 1782 korun zaplacených na čerpací stanici tvoří daň 1003,3 Kč. Tuto skutečnost můžeme doplnit tím, že náš zaměstnavatel musel vydat 2946 korun na to, abychom mohli koupit benzín v hodnotě bez zdanění 778,8 korun. V procentuálním  vyjádření pak docházíme k tomu, že 26,44 % z výdaje zaměstnavatele náleží subjektům účastnícím se na výrobě a prodeji benzínu a zbylých 73,56 procent jsou daně a povinné pojištění.

A mohli bychom pokračovat dále, neboť i čerpací stanice a rafinerie z námi zaplacených peněz musí zaplatit mzdu svým zaměstnancům, která je opět zdaněna...

Stát preferuje nepřímé daně

V povolebních diskusích mezi koaličními politiky opakovaně zaznívalo, že nechtějí zvyšovat přímé daně, tedy daň z příjmů, ale raději půjdou cestou nepřímých daní. Důvod je prostý: větší úspěšnost inkasa daně. Běžný řidič se nedokáže zbavit povinnosti hradit spotřební daň a DPH. Pokud chce získat legální cestou benzín, pak musí tuto daň uhradit (nyní pomíjíme podvody v distribučním řetězci). Na druhou stranu, na straně příjmové je možné z větší či menší části zdanění ovlivnit. A toho se chce stát vyvarovat tím, že před přímými daněmi placenými z příjmů preferuje nepřímé daně placené spolu s nákupem zboží.

Škoda jen, že to obrovské zdanění není poznat na kvalitě našich silnic.