Materiály v kuchyni - Pracovní deska: Odolnost na prvním místě (2. díl)

09.12.2002 | , Dům a zahrada
BYDLENÍ


perex-img Zdroj: Finance.cz

Bez ohledu na materiál, který pro kuchyňskou desku zvolíme, je třeba pamatovat na obecně platné zásady.

Pracovní deska by měla být na spodní skříňky osazena tak, aby přesahovala jejich líc alespoň o dva až tři centimetry. Pokud postavíme spodní skříňky dále od zdi, můžeme použít pracovní desku větší hloubky než standardních 60 cm a získat tím další odkladní prostor, který nezmenší pracovní plochu. "Dutý" prostor za skříňkami lze navíc využít pro rozvod vody, plynu a elektrických kabelů. Přechodová lišta mezi pracovní plochou a stěnou by měla mít maximálně jednoduchý profil, kvůli snadné čistitelnosti, nejlépe z jediného kusu. Z hlediska údržby a hygieny je ideálním řešením náběh jako součást pracovní desky z vhodného materiálu jako je například Corian.

Nejběžnějším a velmi praktickým materiálem pro pracovní desku v kuchyni je dřevotřísková, dřevovláknitá nebo překližková deska různé tloušťky potažená laminem. Laminované desky jsou snadno dostupné v nepřeberném množství dezénů a barev, přední hrana může být zaoblena, případně zvýrazněna kontrastním okrajem. Výhodou je kromě nízké ceny odolný povrch (přesto pro krájení potravin používejme raději prkénka) a možnost kombinace s lištou stejného dezénu.

Variantou pro milovníky přírodních materiálů a životního stylu je pracovní deska z dřevěného masivu, nejčastěji z tvrdých dřev - buku, dubu, javoru nebo teaku. Cena za pořízení takové desky je minimálně dvakrát vyšší, estetický dojem však tomu odpovídá. Výhoda tohoto ekologického materiálu je v náročném a vlhkém kuchyňském provozu současně její nevýhodou. Přírodní dřevo je náchylné k poškození: obarvení potravinami, navlhnutí a objemovým změnám, poškrábání, popálení horkými předměty. Povrchovou úpravu voskem nemohu doporučit právě z těchto důvodů, odolnější povrch získáme lakováním.

Oblíbeným povrchem pracovní kuchyňské desky v zahraničí je keramický obklad. Lépe než běžné obkladačky nám poslouží speciální odolné prvky nebo přímo podlahové dlaždice. Přední hranu vytvoří dlaždice se zaoblenou hranou, obklad lze také vsadit do kovového nebo dřevěného rámu. Výraznou nevýhodou tohoto povrchu však zůstává údržba spar, které se zanášejí a časem tmavnou, proto nikdy nevolme bílou spárovací hmotu. Pro jejich čištění se používá ostřejší kartáček v kombinaci se speciálním čisticím přípravkem. Spárovací tmel by měl být v každém případě vodotěsný, aby voda z povrchu neprosakovala pod dlaždice. Pokud nám na desku upadne něco těžkého a dojde k jejímu uštípnutí nebo prasknutí, výměna poškozeného prvku je velice obtížná. Výhodou je odolnost proti zvýšeným teplotám a především zajímavý povrch, který koresponduje s obkladem na stěnách a podtrhuje rustikální atmosféru kuchyní venkovského charakteru.

Kamenná pracovní deska vnese do vaší kuchyně dojem luxusu a originality. Zpracování a členění kamenné desky se provádí vždy přesně podle požadavků zákazníka. Do kuchyně není vhodná povrchová úprava s vysokým leskem kvůli náročnější údržbě, naopak lze doporučit impregnaci přípravkem proti nasákavosti vlhkosti a mastnoty. Jedinou nevýhodou kamene je tepelná vodivost - při dotyku s lidskou pokožkou je pocitově chladný - a do jisté míry také vyšší pořizovací cena.

Kombinací dobrých vlastností přírodního kamene a moderních technologií vzniká materiál téměř neomezených možností: umělý kámen. Kombinací přirozených a uměle dodaných vlastností výsledný materiál dokonale splňuje zásadní požadavek na pracovní plochu - snadnou údržbu. Kromě toho je umělý kámen teplejší na dotek nežli přírodní, odolný proti vysokým teplotám a obarvení, výsledně prakticky nezničitelný.

Mezi posledními trendy vybavení kuchyní se objevují technicistní interiéry, svou strohostí a volbou materiálů připomínající spíše vývařovny hromadného stravování nežli centrum rodinného života...
Výhodou nerezového plechu je samozřejmě snadná údržba z hlediska hygieny. Hladký nenasákavý materiál beze spar lze dobře udržovat v čistotě, ovšem už ne tak snadno v esteticky uspokojivém stavu. Sebemenší kapka a tahy houbičkou při stírání zůstávají po zaschnutí viditelné, pokud není plocha vytřena do sucha. Tento nepříznivý efekt lze omezit nahrazením leštěného nerezu broušeným, ale například otisky malých dětských dlaní budou viditelné i na takto upraveném povrchu. Kromě toho se jedná o studený materiál, jak při styku s pokožkou, tak pocitově. Proto je tento materiál nevhodný všude tam, kde je kuchyně součástí jídelny nebo obytného prostoru.

Připraveno ve spolupráci s časopisem   

Autor článku

Veronika Haroldová  

Články ze sekce: BYDLENÍ