Rošáda v podpoře bydlení ztrácí smysl

Ministr financí Kalousek už řadu let bojuje o to, aby ze zákona o daních z příjmů zmizela velká řada výjimek a zákon i výběr daní se tak stal transparentnější.

Nejprve omezení podpory stavebního spoření

Po svém jmenování má možnost svá vzletná slova uvést do praxe, ale zdá se, že zatím se pohybuje jako slon v porcelánu. Jako malé entrée si zvolil to nejjednodušší, tedy představil plán na omezení podpory stavebního spoření, který korunoval plánem na novou speciální daň ve výši 50%, kterou zdaní státní příspěvky vyplácené v příštím roce.

Co tento krok bude znamenat, to je nabíledni. Velká část střadatelů své smlouvy vypoví, a proto de facto zamrzne možnost získat překlenovací úvěr, neboť stavební spořitelny nebudou schopny z vkladů střadatelů naakumulovat dostatek finančních prostředků jak pro běžné úvěry, tak i pro úvěry překlenovací.

Důvodem pro omezení podpory je neustále omílané tvrzení, že stavební spoření v řadě případů neslouží pro potřeby bydlení, a proč má stát dotovat spoření na auto či exotickou dovolenou. My se však naopak ptáme, proč stát toto zneužívání po celá dlouhá léta toleroval a nesnažil se omezit možnost čerpání? Vždyť tento problém je zde již od doby, kdy si první střadatelé přišli po 5 letech pro své úspory! Kdyby stát tuto situaci řešil již před 10 a více lety, mohli bychom dnes být někde úplně jinde.

Rovněž dle našeho názoru je možné pochybovat o relevantnosti tvrzení, že většina úspor ze stavebního spoření směřuje na pořízení auta. A co ta velká skupina lidí, pro které byly a jsou úspory ze stavebního spoření startovacím kapitálem do života? A to nejsou jen jejich stavební spoření, slouží k tomu i peníze ze spoření jejich rodičů, prarodičů apod. Stát tím, že již dříve neřešil deregulaci nájmů, velmi ztěžoval vstup mladých lidí do vlastního života, neboť vysoké tržní nájemné bylo nad jejich možnosti. Úspory ze stavebního spoření tuto skutečnost alespoň částečně kompenzovaly.

Teď odpočty úroků z úvěrů

Dalšího Černého Petra si vytáhla možnost odečtu zaplacených úroků z úvěrů na bydlení z daňového základu. Argumentem pánů Nečase a Kalouska je neférovost této možnosti vůči těm, kteří nesplní  kritéria pro sjednání vlastní hypotéky či úvěru ze stavebního spoření. Tedy jinými slovy, že bohatí si mohou úroky z úvěru odečíst z daní, ale chudí ne, protože úvěr nedostanou.

Každý, kdo splácí hypotéku, úvěr ze stavebního spoření nebo jen leasing na auto ví, jak se mu v peněžence projeví každá měsíční splátka, a to ať je jaro nebo podzim, mrzne či prší. Položme si otázku, kdo si bral hypotéky? Ti, kteří odmítali platit předražené nájemné, které držela nahoře chybějící deregulace. Své hypotéky sjednávali často při vědomí, že dalších 20 nebo 25 let se budou muset uskrovnit, ale zaplatí měsíčně za „své bydlení“, ne za „cizí“. Banky se nechávají slyšet, že v důsledku ekonomického oslabení se řada hypotečních klientů potýká s problémy se splácením.

A zrušení možnosti odečítat úroky z daňového základu těmto majitelům domů a bytů nepomůže. Samozřejmě jsou i vyjímky, ale velká část takto postižených jsou mladé rodiny s dětmi, které poznají každou stokorunu. Vskutku propopulační krok od nové vlády.

Ne jen bohatým, ulevíme všem

Včerejší MF Dnes v článku „Co se změní v podpoře bydlení“ uvádí, že podporu na bydlení by měli získat všichni, kteří bydlí a platí daně. Samozřejmě možnosti odečtu budou řádově nižší než u úroků. A jako způsob stanovení možné odečitatelné částky z daňového základu je uváděna výše placeného nájemného, příspěvky do fondu oprav či náklady na splácení úvěru na bydlení.

A jak to chce ministr Kalousek řešit u rodinných domů, když jeho provoz a údržba stojí rovněž nemalé peníze a většinu oprav si dělá majitel a jeho rodina sama? To bude mít nárok na odpočty na základě paragonů o nákupu nového vodovodního kohoutku či faktur za vymalování pokoje? A chce dosáhnout toho, že děti, které bydlí s rodiči v jejich domě, budou mezi sebou sjednávat nájemní smlouvy na pokoj, aby měly nárok na daňovou úlevu?

Současná vedra zřejmě neprospívají uvažování zástupců naší exekutivy, a proto Finance.cz radí: pánové, vemte si volno a začněte přemýšlet, až se ochladí. Chtěli jste ze zákona o daních z příjmů vymýtit nesmyslné odpočty, což chválíme, ale připravujete ještě větší absurdity.

Přece každý nějak bydlí, a pokud chcete, aby každý měl nárok na úlevu, pak snižte daňovou sazbu nebo zvyšte slevu na dani na poplatníka. A máte to jednoduché a bez starostí. Joseph Heller, autor absurdního románu Hlava XXII, může jen tiše posmrtně závidět.