Nejistý vývoj v USA

Poslední zprávy o americké ekonomice nejsou příliš pozitivní. Nezaměstnanost se stále drží vysoko a hrubý domácí produkt vzrostl ve druhém čtvrtletí 2010 o pouhých 1,6 %, což je méně než statistici uváděli dříve. Celkově se zdá, že stimulační balíček v hodnotě stovek miliard dolarů se již vyčerpal a hospodářství se vrátí tam, kde by skončilo i bez balíčku. Jediné, co zůstane, jsou dluhy.

Předvolební boj

Zvláště republikáni se snaží před podzimními volbami malovat ekonomickou situaci dost černě. Poukazují na to, že keynesiánská opatření prováděná prezidentem Obamou a jeho demokratickými spolustraníky se ukázala jako neúspěšná a místo dalšího pumpování peněz do ekonomiky musí přijít hlubší reformy. Vládnoucí demokraté zase voličům rádi připomínají, že krize začala za Bushe a republikánské „ekonomické experimenty“ ji znovu přivolají.

Keynesiánci předpokládali, že stimulace nakopne ekonomiku kupředu, ta se rozjede jako vlak a bude růst časem sama od sebe. Přesně podle poučky, že každý dolar dodaný do ekonomiky nastartuje kolotoč spotřeby a investic. Poklesne nezaměstnanost, lidé budou mít víc peněz, a tedy budou víc utrácet, čímž se zvýší se tržby firem. V důsledku toho vzroste chuť podniků k investicím a k náboru nových pracovníků, což bude znovu stimulovat růst a investice.

Jednoduché a logické. Někteří ekonomové dokonce z výše balíčku vypočítali, jak velký bude stimulační efekt na ekonomiku. Výsledky jsou však rozporuplné. Hlavní devizou balíčku mělo být snížení nezaměstnanosti, ke kterému však nedošlo. Navíc, nejen federální pokladna zeje prázdnotou. I jednotlivé americké státy se potýkají s finančními problémy a jsou nuceny propouštět své zaměstnance. A tak ani mírný růst zaměstnanosti v soukromém sektoru nedokáže stlačit nezaměstnanost z úrovně 9,5 %, což je pro Američany zvyklé na hodnoty kolem 5 % poměrně velké číslo.

Selhání stimulace

Pokud fiskální stimulace selhala, s monetární to není o mnoho lepší. Americká centrální banka už po 20 měsíců drží úrokové sazby blízko nule, nakoupila státní dluhopisy v hodnotě bilionů dolarů a srazila tak tržní úroky na historická minima. Inflace se zatím drží při zemi, a tak centrální bankéři zvažují další uvolňování měnové politiky, pokud si to vývoj hospodářství vyžádá.

Ve hře je například obnovení nákupu dluhopisů, nebo redukce úroků, které Fed vyplácí komerčním bankám za uložené rezervy.

Prakticky od počátku krize se však ozývají hlasy kritizující postup amerických orgánů. A to záchranou bank počínaje a nízkými úroky konče. Podle některých ekonomů je důležité se vypořádat se špatnými dluhy, které tíží finanční sektor a na trhu živí nejistotu. Fiskální a monetární stimulace jsou pouhým odkládáním problémů do budoucna, jelikož špatné dluhy v ekonomice zůstaly a některé chybné projekty jsou uměle udržovány nad vodou, jen aby banky nebyly postiženy dalšími ztrátami, způsobenými případnými odpisy nekvalitních úvěrů.

Nemovitostní trh je silně podporován ze strany centrální banky, která intenzivně nakupovala dluhopisy spjaté s hypotékami, čímž chtěla snížit úrokové sazby a vrátit na trhy jistotu. Daňová stimulace si kladla za cíl rozhýbat trh nemovitostí a stabilizovat ceny domů, aby věřitelským bankám nevznikly ztráty. Většinu lidí by asi napadlo, že nejlepší stimulací pro nákupy by byl právě pokles nadsazených cen, ovšem obavy o zdraví bank zde převážily a dalšímu poklesu cen je naopak snaha co nejvíce zabránit.

Něco za něco

Je zřejmé, že stimulace není zdarma, že dnes, nebo v nejbližších letech, ji bude třeba zaplatit. A v budoucnosti tak hrozí v zásadě dvě rizika. Fiskální stimulace přinesla rekordní deficity veřejných rozpočtů. USA sice nemají díky vysoké poptávce po vládních dluhopisech tak velké problémy s financováním rekordních deficitů, jako některé ekonomicky slabší státy, ale to se může v budoucnu změnit. Ať k tomu dojde nebo ne, objem dluhu enormně narůstá. Prvním rizikem je tak předlužení, které povede k vyšším daním a nižším státním výdajům v budoucnu, což jednoznačně negativně dolehne na ekonomický růst. O kolik se dnes hospodářství díky stimulaci zvedne, tolik bude třeba v budoucnu odčerpat z produktivních výrob na splátky dluhů.

Druhým rizikem je inflace, případně vznik dalších bublin na finančních trzích. Postup Fedu byl v době krize bezprecedentní a dá se říci, že odpovídal závažnosti celé situace. Centrální banka nakoupila dluhopisy v hodnotě 1,7 bilionu dolarů a sazby držela blízko 0 %. Podobný postup byl však implementován už dříve. Po pádu akciových trhů na přelomu tisíciletí centrální banka výrazně snížila úrokové sazby s cílem stimulovat hospodářský růst, což se podařilo. Podle mnohých tím však zapříčinila vznik bubliny na nemovitostním trhu a tedy současnou krizi.

Fed celou dobu sledoval pouze inflaci, která se držela při zemi, a enormní nárůst špatných úvěrů tak zůstal zcela mimo pozornost centrálních bankéřů. Škody způsobené akciovou bublinou nakonec byly za deset let překonány další bublinou, tentokrát na nemovitostním trhu. Jako medicína se znovu uplatnila monetární stimulace, která de facto stála u zrodu krize.

Nicméně, šéf centrální banky Ben S. Bernanke se nechal slyšet, že udělá, co jen bude moci, aby zajistil hospodářské oživení. Někteří ekonomové mají strach, aby neudělal příliš moc.