Od nového roku by se vám už nemělo stát, že banka nedoručí vaši platbu včas. Už by se více neměla opakovat situace, kdy jste museli platit penále za pozdně došlou platbu, ačkoliv jste ji zadali třeba i s několikadenním předstihem. Nový zákon o platebním styku (č. 124/2002 Sb.) byl vytvořen s cílem zvýšit ochranu spotřebitele a zajistit mimosoudní vyrovnání sporů, které při platebním styku vznikají. Tato norma byla Parlamentem ČR přijata dne 13. března 2002 a v platnost vstoupila dne 1. ledna 2003.
Podle tohoto nového zákona jsou totiž banky povinny doručit platby v zákonem stanovené lhůtě. Ptáte se, jaká že ta lhůta vlastně je? U převodu peněz mezi různými institucemi je termín stanoven na dva dny. Banky však mohou nabízet i kratší dobu na převody peněz. To už je ale nadstandardní služba, která je poskytována například při spěšných úhradách.
Zákon neupravuje pouze mezibankovní převody, ale i převody v rámci jedné banky a převody do zahraničí. Lhůta pro převod v rámci jedné instituce je pouhý jeden den. U převodů peněz do ciziny stanoví nová právní norma lhůtu pět dnů. Na platnost těchto termínů si však budeme muset ještě chvíli počkat. Ustanovení, která předpokládají spolupráci se subjekty ze zemí Evropské Unie, nabudou totiž účinnosti až dnem vstupu ČR do EU (tedy snad během roku 2004). Tento odklad se tedy týká zejména přeshraničních převodů. Zvláštní účinnost byla také stanovena pro lhůty tuzemského korunového převodu v rámci jedné banky. Tyto zákonné lhůty začnou platit až 1. ledna 2004.
A co když se přece jen stane, že banka platbu nedoručí včas? Pak má zákazník právo požadovat po bance zaplacení úroku za každý den prodlení a náhradu škody, která zdlouhavou, špatnou nebo neuskutečněnou transakcí vznikla.
Jistě Vám udělají radost i další novinky z tohoto zákona vyplývající. Zákon totiž upravuje i problémy s vymáháním peněz, které banka poslala na jiný účet, než jaký jste v platebním příkazu vypsali. Nejpozději do čtrnácti dnů po doručení vaší žádosti, musí banka peníze vrátit a navíc ještě zaplatit úrok z prodlení za dobu, kdy jste s penězi nemohli disponovat. A pokud se vám omylem stane, že jste poslali peníze na jiný účet, než jste vlastně chtěli, banky jsou povinny vyvinout maximální úsilí k navrácení peněz.
Zákon pamatuje i na řešení sporů, které v rámci platebního styku vznikají. Nad dodržováním zákonných podmínek totiž dohlíží finanční arbitr (Zákon č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi, schválen dne 9. května 2002), kterým se stal Otakar Schlossberger. Jde v podstatě o model převzatý z EU, kdy arbitr plní funkci nezávislého ombudsmana bankovních klientů. Ten vyřizuje stížnosti na transakce, které nejsou vyšší než 50 tisíc eur. Řeší ale pouze takové spory, které se týkají tuzemského platebního styku či převodů peněz do států evropské patnáctky a dále Lichtenštejnska, Norska a Islandu. Klienti musí nejprve uplatnit reklamaci v samotné bance. Teprve pokud tam budou neúspěšní, mohou se obrátit na finančního arbitra. Podání ani vyřízení stížnosti se nijak nezpoplatňuje. Finanční arbitr může uložit instituci pokutu až do výše jednoho milionu korun.