Co znamená kolektivní vyjednávání?

Kolektivní vyjednávání znamená jednání o výši mezd a dalších pracovních podmínkách zaměstnanců mezi zaměstnavatelem a odbory. Bez odborové organizace tedy nejde kolektivní vyjednávání vést. Výsledkem úspěšného jednání je kolektivní smlouva, která se vztahuje i  na zaměstnance, kteří nejsou odborově organizovány.

Celý proces kolektivního vyjednávání je nalinkován zákonem (Zákon o kolektivním vyjednávání, 2/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Obě smluvní strany jsou povinny zahájit jednání o nové kolektivní smlouvě nejpozději 60 dnů před ukončením platnosti staré kolektivní smlouvy. Pokud nedojde k dohodě, musí si smluvní strany zvolit zprostředkovatele. Pokud se vyjednavači zaměstnanců a zaměstnavatele neshodnou ani na zprostředkovateli, přidělí jim jej ministerstvo práce a sociálních věcí z aktuálního seznamu zprostředkovatelů, který si vede. Během 15 dní předloží zprostředkovatel oběma stranám smírčí návrh. Pokud obě strany obě strany smírčí návrh do dalších 15 neakceptují, považuje se i řízení před zprostředkovatelem za neúspěšné. V současnosti se kolektivní smlouva řeší před zprostředkovatelem právě ve Škodě Mladá Boleslav.

Až v tomto okamžiku se může další vyjednávání vydat dvěmi směry. První možností je předložení sporu rozhodci, evidovaném ministerstvem práce a sociálních věcí. Jeho rozhodnutí je již závazné. Sice se lze proti němu odvolat k soudu, ale pouze pokud porušuje obecně platné právní předpisy nebo vyšší kolektivní smlouvy. Tento postup je jediný možností na pracovištích kde nelze stávkovat (např. policie, zabezpečení letového provozu, obsluha jaderných elektráren, apod.).

Druhou možností je využití tzv. krajních prostředků. Pro zaměstnance je to znamená stávku, pro zaměstnavatele nařízení výluky vybraným zaměstnancům. Stávka je obecně známý institut. Stávku vyhlašuje odborová organizace, která rovněž předává zaměstnavateli seznam stávkujících zaměstnanců. Po dobu stávky nenáleží stávkujícím mzda, náhrada mzdy, ani nemocenské dávky. V průběhu stávky zaměstnavatel nesmí přijímat žádnou náhradou za účastníky stávky.

Méně známou institucí je výluka. V podstatě se jedná o obdobný nástroj, tentokrát ze strany zaměstnavatele. Ten může nařídit vybraným zaměstnancům tzv. výluku. Po dobu výluky zaměstnanec nevykonává svoji práci a pobírá pouze 50% své průměrné mzdy. Pro potřeby nemocenského pojištění se rovněž počítá pouze s 50% výší průměrného výdělku. Seznam zaměstnanců vůči nimž chce zaměstnavatel uplatnit výluku musí oznámit tři pracovní dny předem odborové organizaci.

Při uzavírání podnikové kolektivní smlouvy je potřeba respektovat vyšší kolektivní smlouvu. Což jsou kolektivní smlouvy uzavřené na úrovni celého odvětví. Podniková kolektivní smlouva může poskytovat mzdu a další podmínky pouze nad rámec vyšší kolektivní smlouvy, v opačném případě jsou příslušné části kolektivní smlouvy neplatné. Vyšší kolektivní smlouva může také stanovovat maximální možnou výši mezd. Tyto hodnoty jsou pro podnikovou kolektivní smlouvu závazné. Případné části kolektivní smlouvy znamenající překročení stanoveného rozsahu jsou neplatné.

Na závěr ještě několik čísel charakterizující význam kolektivních smluv v České republice. Podle Českomoravské komory odborových svazů (www.cmkos.cz) bylo v roce 2002 jejími členy uzavřeno celkem uzavřeno 4314 podnikových kolektivních smluv, které se vztahují na 1 075 987 zaměstnanců, což představuje cca 27 % všech zaměstnanců v České republice.