Úvěrové riziko bank se netýká pouze úvěrů

Banka se při výkonu své podnikatelské činnosti vystavuje mnohým rizikům. Prostředí, ve kterém banka podniká, se totiž vyznačuje nejistotou. Právě tato nejistota způsobuje, že se nemusí vše vyvíjet tak, jak banka očekává. Něco se může vyvíjet lépe, něco naopak hůře. O riziku hovoříme tehdy, pokud je vývoj horší než očekávaný, tedy pokud je dopad tohoto vývoje do hospodaření banky negativní.  Riziko představuje možnost ztráty nebo nižšího výnosu oproti očekávání. A podle toho, z čeho riziko plyne, rozlišujeme několik kategorií rizik. Jedná se například o riziko úvěrové, likvidity, tržní, operační, reputační a další. V zítřejším článku se blíže seznámíme s rizikem likvidity.

Obecně vzato, úvěrové riziko pro banku představuje pro banku riziko, že banka utrpí ztrátu tím, že protistrana nedostojí svým závazkům. Spočívá v nejistotě, zda dlužník (klient banky) dostojí svému závazku uhradit svůj dluh včas a v plné výši.

Úvěrové riziko neplyne pouze z úvěrů

Úvěrové riziko se však netýká pouze úvěrů. Toto riziko vyplývá ze všech pohledávek banky, u kterých může dojít k selhání protistrany. Kromě úvěrů to jsou zejména cenné papíry v držení banky. Například u nakoupených dluhopisů může dojít k tomu, že ke dni splatnosti jejich emitent nedostojí svému závazku. U úvěrových pohledávek je selháním dlužníka opožděné placení, ale také neúplné plnění (například jsou placeny pouze úroky a nikoliv jistina, ačkoliv je splatná). Ve všech těchto případech bance vzniká ztráta. Banka totiž neobdrží peníze, se kterými počítala, a nemůže s nimi hospodařit.

Pro banku je tedy klíčové toto riziko identifikovat, snažit se jej eliminovat, zmírňovat jeho dopady a zajišťovat se proti němu. Pro eliminaci úvěrového rizika je nutné, aby banka své zdroje (tedy vklady akcionářů a zejména svých klientů) ukládala do kvalitních aktiv, u kterých bude toto riziko co nejmenší. Pokud banka nakupuje cenné papíry, které hodlá držet do doby jejich splatnosti, měla by si ověřit „kvalitu“ emitenta. Pokud poskytuje úvěry svým klientům, měla by je poskytovat pouze takovým klientům, u kterých je dostatečně velká pravděpodobnost, že je budou splácet podle podmínek ve smlouvě.

Banky si zjišťují bonitu svých klientů

V bankovním podnikání je tedy důležitá obezřetnost. Aby si banka ověřila „kvalitu“ svého budoucího dlužníka, provede tzv. scoring takového klienta a zjistí si jeho bonitu. Bonita klienta je určena mnoha faktory. Banka posuzuje kromě osobních údajů (věk, pohlaví, vzdělání, profese, rodinný stav aj.) příjmy a výdaje klienta. Příjmy tvoří zejména příjmy ze zaměstnání nebo z podnikání, jestliže se jedná o podnikatele. Výdaje pak tvoří výdaje na domácnost (elektřina, plyn, teplo, aj.), platby pojistného, příspěvky na penzijní připojištění, popř. alimenty a další výdaje klienta.

Pro odhad budoucího chování klienta při splácení úvěru je důležité také zohlednění klientovy disciplíny při splácení předchozího úvěru, pokud nějaký měl. Je pochopitelné, že klientům, kteří měli v minulosti se splácením problémy, bude banka důvěřovat méně než klientům, kteří spláceli řádně a včas.

Úvěrové registry

Úvěrovou minulost banka lehce zjistí u klientů, kteří měli předchozí úvěr právě u ní. O úvěrech, které klient získal u jiných finančních institucí, včetně jeho platební disciplíny si banka zjistí z úvěrových registrů.

Úvěrové registry jsou významnými podpůrnými nástroji při řízení úvěrového rizika (tedy k jeho eliminaci, monitorování a zajišťování). V České republice působí několik úvěrových registrů – Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací nebo SOLUS. V případě klientů podnikatelských osob mohou banky využít také údajů z Centrálního registru úvěrů.

Jak si tedy úvěrové riziko mohou banky snížit?

Pro snížení úvěrového rizika banky je tedy velmi důležitá bonita klienta (nebo protistrany), vůči kterému má banka svou pohledávku. Například při poskytování úvěrů je pro banku za normálních okolností méně rizikové poskytnout úvěr klientovi s vysokým zajištěným příjmem, který v minulosti všechny úvěry řádně splatil, než klientovi, který má krátce po studiích, nastoupil do svého prvního zaměstnání a dosud žádnou úvěrovou historii nemá. Nebo při investicích do cenných papírů se banka obecně vystavuje většímu úvěrovému riziku u cenných papírů, jejichž emitenti jsou podnikatelské osoby, naopak nižšímu riziku při investicích do cenných papírů, jejichž emitentem je stát.

Úvěrové riziko bank z pohledu klientů

Ačkoliv se to možná na první pohled nezdá, na sledování bonity klientů a snaha banky o poskytnutí úvěrů bonitním klientům by měli mít zájem i sami klienti banky. Tím, že banka eliminuje úvěrové riziko, stává se stabilnější. Je méně vystavena riziku ztráty z úvěrových obchodů a následným finančním potížím. Tím pádem může svým klientům nabídnout bezpečnější uložení jejich finančních prostředků. A nejde pouze o to, aby byla bezpečná pouze jedna banka. V bankovním prostředí hrají velkou roli psychologické faktory, takže pokud se do potíží dostane jedna banka, je velmi pravděpodobné, že se o své vklady budou obávat i klienti dalších bank. To může v nejhorším případě vyústit až v run na banky a následný kolaps celého systému.

A závěrem se podíváme na to, proč banky znevýhodňují předčasné splacení úvěrů. Jak bylo napsáno výše, úvěrové riziko představuje riziko, že úvěrový dlužník nesplácí splátky podle smluvních podmínek. I předčasné splacení je pro banku úvěrovým rizikem. Vzniká jí tak ztráta díky tomu, že se jí předčasně vrací peníze, pro které musí opět najít využití (například znovu poskytnout jako úvěr nebo investovat do cenných papírů).