Optimismus nad přílivem miliard hnaných konjunkturou nesdílí v Berlíně každý
Jistý významný člen spolkové vlády přiznal ve středu večer při neformálním setkání ve svém úřadu se zahraničními novináři, že se osobně nemíní nechat unášet velice příznivými prognózami výkonnosti německé ekonomiky v roce 2000, jež hovoří o dvou až třech procentech růstu hrubého domácího produktu.
Zaujal tak zjevně odlišný postoj než spolkový kancléř Gerhard Schröder, který během své nynější asijské cesty mezitím na podkladě nových odhadů konjunktury oznámil údajný blížící se pozitivní zvrat v náladách voličů, kteří se v posledním roce od rudo-zelené vládní koalice začali houfně odvracet. Za příčinu vlastního vlažného hodnocení op
timistických odhadů označil týž berlínský politik, jenž si nepřál být citován, obavy, aby se pod dojmem hypoteticky vyšších příjmů do státní kasy okamžitě neobjevil tlak na změkčení tvrdě úsporné politiky kabinetu. Odborníci blízcí bonnské vládě poukazují na to, že o osudu miliard marek, jež se ocitnou navíc v příjmové stránce rozpočtu, je beztak už rozhodnuto. Ty jsou totiž mimo jiné určeny také na posílení systému sociálního zabezpečení, aby se nemusely příliš zvyšovat finanční příspěvky, což by zatížilo jak pracující, tak zaměstnavatele. Experti upozorňují, že se již od 1. ledna 2000 sníží zatížení podniků o osm miliard a do roku 2002 celkem o 30 miliard ročně.Prezident Spolkového svazu německého průmyslu (BDI) Hans-Olaf Henkel nicméně včera v Berlíně požadoval, aby vláda podnikla daleko radikálnější kroky. Nastínil navíc trojstupňový model, podle kterého by se k 1. lednu 2000 drasticky snížila živnostenská daň, o rok později by následovalo snížení sazeb daně z příjmu, jakož i korporační daně, aby se tak
posílily investice a zároveň zvětšila koupěschopná poptávka. Poslední etapa má nastat roku 2002, kdy se fiskální reforma doladí a završí.Podle Henkela je nutno především snížit daň z příjmu, neboť osmdesát až devadesát procent firem v Německu tvoří rodinné podniky, jejichž majitelé neplatí podnikovou daň. Financování svého pojetí reformy si BDI představuje dvěma způsoby. Jednak se má "do určité míry" financovat sama, neboť oživením konjunktury poplyne do soukromé i veřejné kasy více prostředků, jednak by
měly spolková vláda, země i obce privatizovat maximum ze sta tisíc podniků, jež jsou ještě v jejich rukou.Jak uvedl Henkel, je nezbytné "umět tento obrovský potenciál účinně využívat". Spolkový svaz německého průmyslu zároveň vyjádřil jasnou podporu úspornému programu vlády, spojenému se jménem sociálně demokratického ministra financí Hanse Eichela. Představa kapitánů německého průmyslu ohledně zajištění průchodnosti reformy jde ještě dále, neboť výslovně žádají liberálně konzervativní opozici, aby se s
koaliční vládou nad jejich návrhy sešla a dohodla se na nějakém kompromisu pro "budoucnost Německa".Zdroj: HN z 5. 11. 1999