Riziko likvidity a jeho význam v bankovní sféře

Riziko likvidity můžeme definovat jako riziko, že banka ztratí schopnost dostát svým finančním závazkům v době, kdy se stanou splatnými nebo nebude schopna financovat svá aktiva.

Dalo by se říci, že se jedná o riziko, které je v bankovním podnikání klíčové. Banky totiž s likviditou „hazardují“. Celý princip bankovního podnikání je založen na riziku likvidity. Banka je totiž trvale ilikvidní. Pokud by všichni klienti chtěli vyplatit své jednodenní vklady naráz, banka toho nikdy nebude schopna, protože tyto peníze nemá v hotovosti ve své pokladně, ale uložené v různých formách aktiv (pohledávky za dlužníky, nakoupené cenné papíry aj.).

Čtěte také: Úvěrové riziko bank se netýká pouze úvěrů

Rozdílná splatnost aktiv a pasiv

Banky hospodaří převážně s cizími prostředky a jejich činnost spočívá v tom, že přijímají vklady od klientů, které potom přeměňují na různé formy aktiv. Poskytují úvěry, nakupují cenné papíry nebo jinak tyto svěřené prostředky investují. Všechna tato aktiva ovšem mají nějakou dobu splatnosti, To znamená, že trvá nějakou dobu, než se bance peníze z nich vrátí. Naopak vklady klientů bývají krátkodobé a v převážné většině se jedná o vklady na běžných účtech, tedy vklady bez splatnosti. Nazývají se vklady na viděnou, vista vklady. Takové vklady mohou klienti kdykoliv vybrat, aniž by jim běžela výpovědní lhůta. Banka má povinnost takové vklady na požádání vyplatit.

A právě v tomto rozdílu, tedy v době splatnosti aktiv (úvěrů, investic) a pasiv (závazků vůči klientům či jiným věřitelům) spočívá riziko likvidity. Banka je permanentně vystavena riziku, že si klienti budou chtít peníze vybrat, přičemž ona má jejich peníze uložené v aktivech, jejichž splatnost dosahuje běžně několika let. Banka si pouze malou část vkladů ponechává v hotovosti v pokladně. Tyto finanční prostředky totiž bance nepřináší žádný výnos, proto jich má pouze nezbytné množství (na zajištění běžných pokladních transakcí).

Riziko likvidity nespočívá pouze v tom, že banka nebude mít dostatek finančních prostředků na výplatu vkladů. Označuje se jím také situace, kdy banka nebude mít dostatek likvidity na financování svých aktiv, například dostatek finančních prostředků na uspokojení poptávky po úvěrech.

Banky musí likviditu plánovat

A jak takové riziko banky řídí, tj. jak se proti němu zajišťují nebo jej eliminují? Důležité pro ně plánování a odhad budoucího vývoje. Budoucí vývoj se snaží odhadnout na základě minulých zkušeností. Za normálních okolností jsou banky schopny s dostatečnou spolehlivostí odhadnout chování klientů – kolik peněz ponechají na běžných účtech, kolik budou chtít vybrat nebo si půjčit. Banky vědí, kolik finančních prostředků jim běžně zůstává na účtech jako vklady. Jedná se o tzv. sedlinu, která je stabilní a banky ji tak mohou využít jako dlouhodobý zdroj financování.

Nebezpečné jsou však nečekané výkyvy v chování klientů, pro které banka vypracovává krizové scénáře. Je nutné, aby měla v záloze rezervy, které může v případě větší poptávky po likviditě uspokojit. Nejhorším scénářem pro banku je obava klientů o jejich uložené prostředky. Jestliže se v očích klientů banka jeví jako nestabilní a panují obavy o její bezpečnosti, může dojít až k runu na banku. Přitom stačí, aby na počátku byla jen malá nedůvěra v banku, která lehce přeroste v masovou paniku. Není se čemu divit – kdo si vybere peníze dříve, má šanci, že vůbec nějaké dostane. Ti, co přijdou později, už nic nemusí dostat nic. Jestliže se banka do takových potíží dostane, bez cizí pomoci má pouze malou šanci, že je překoná.

Rezervy na nečekané výdaje

Na nečekané výkyvy v poptávce po penězích banka tvoří rezervy. Jednak to mohou být peníze v hotovosti nebo jiná vysoce likvidní aktiva, která lze přeměnit na hotovost. Jde například o vklady u jiných bank, centrální banky nebo krátkodobé cenné papíry. Jako likvidní lze označit i dlouhodobější aktiva, musí však být přeměnitelné na hotovost s minimálními náklady (tj. neměly by být prodávány za nižší než tržní cenu).

Vysoce likvidních aktiv jako rezervy se však banka snaží držet pouze nejnutnější množství, protože se jedná o aktiva s velmi malou nebo žádnou výnosností.

Důležitá je skladba aktiv a pasiv

Z hlediska rizika likvidity je bezpečnější taková banka, která má dostatečné rezervy na krytí nečekaných výdajů. To znamená, že by měla držet peníze v hotovosti, mít vklady u centrální banky nebo jiných bank a nakoupeny krátkodobé cenné papíry (nejlépe emitované státem). Naopak vysokému riziku likvidity se vystavuje banka, která má ve svých aktivech vysoký podíl úvěrů a dlouhodobých investic. Na straně bankovních pasiv by se banka měla snažit mít dostatečně velký vlastní kapitál a snižovat podíl cizího kapitálu, tj. zejména vkladů klientů na běžných účtech.