Demonstrace nebo fraška?

Stávkování proti omezování platů ve veřejné sféře se opět po čase dostává do módy, po řadě demonstrací v Řecku v úterý zažila velkou demonstraci Praha, ve čtvrtek proběhla generální stávka ve Francii a Italové se ve svém národním sportu určitě nenechají rovněž zahanbit.

Podívejme se ale na celou úterní pražskou akci pokud možno nezaujatě. Výchozí situace se zdá poměrně jasná, v rámci škrtání napříč všemi položkami došlo i na platy státních zaměstnanců, a těm se to pochopitelně nelíbí, neboť řada z nich šla do státního sektoru právě kvůli jistotě výdělku, i když je menší než by si přáli.

Odvěký spor

Je těžké odhadnout, kam až do minulosti sahá rivalita mezi zaměstnanci státu, potažmo královského dvora oproti občanům zaměstnaným v soukromé sféře, nebo dříve poddaným. Zatímco dříve byli poddaní vydáni na pospas slitování své vrchnosti, dnes je moc státní správy vymezena zákony, v jejichž rámci se musí pohybovat a vykonávat činnost státu. A právě to je trnem v oku řadě lidí pracující v soukromém sektoru. Považují státní úředníky za příživníky, osoby zbytečné existence, systémové parazity a nefakčenky, jejichž činnost nepřináší žádný užitek. A o to víc se vzájemná nenávist zvyšuje v těchto letech, kdy se musí jak ve veřejném, tak i v soukromém sektoru šetřit.

Úspěch, nebo zostuzení?

Státní zaměstnanci vyrazili do Prahy velkolepě hájit svá práva. Nadevší pochybnost je možné říci, že nikdo soudný nezávidí plat policistům a záchranářům, kteří denně zasahují u těžkých nehod, kteří zasahovali při nedávných povodních či kteří navzdory špatnému vybavení dokážou pomoci tam, kde je tomu potřeba. A právě to jsou věci, na které by měli demonstrující poukázat a jimi argumentovat. Osobní urážky na transparentech nejsou způsobem, který lze považovat za slušné a inteligentní uplatňování svých nároků, bez ohledu na garnituru, která je právě u moci.

Snad každý si vzpomene na trpkou zkušenost, kterou zažil s policajtem, na zbytečně přísný přístup při dopravní kontrole, na povýšené jednání atd. A právě odtud pramení pošramocený obraz policie. A je jen a jen na nich, jakým způsobem budují svůj obraz vůči veřejnosti.

Jak málo stačí

A podívejme se na události z úterý. Horda maskovaných policistů zaútočila na budovu ministerstva vnitra, naházela dovnitř petardy, rozbila skleněnou výplň dveří a celé okolí zaneřádila lahvemi od alkoholu. A to mluvíme o lidech, u nichž je podmínkou k přijetí do sboru úspěšné zvládnutí psychotestů. Jaký je rozdíl mezi nimi a rowdies Sparty či Baníku? Snadná odpověď: žádný. Pokud se stávají součástí anonymního davu, tak pod rouškou maskování se dopouštějí úplně stejného jednání jako ti, proti nimž každý víkend s železnou pravidelností zasahují. A veřejnost tak úspěšně utvrzují v přesvědčení, že to je ozbrojená banda se státním monopolem.

Bezzubá snaha

Odbory celou akci pořádaly s úmyslem zvrátit rozhodnutí vlády o úsporách na platech a případně získat na svou stranu veřejnost. To první lze považovat za nemožné, tato vláda se od svého vzniku hlásí ke škrtům, a určitě v nich nepovolí při první vážnější rebelii. S ohledem na výraznou koaliční většinu si to může dovolit.

Co se týče veřejnosti, tady asi můžeme pominout tu část, která je přímo nebo nepřímo napojena na státní sféru. U ní ve velké většině nelze předpokládat cokoliv jiného než odpor proti škrtání. A proto zbývá ta část veřejnosti, která pracuje v soukromé sféře. Ta část veřejnosti, která sama již před řadou měsíců pocítila na svých příjmech problémy ekonomiky, ta, která již zažila propouštění a bankroty, ta, která ví, že i výsledek její práce se odrazí na celkovém stavu zaměstnavatele a přístupu ke mzdám.

Pokud by bylo na demonstraci poukazováno na potřebnost těchto složek namísto zbytečného vandalství, pokud by kvůli demonstraci řada Pražanů nestála v kolonách nebo tramvajích, pak by měli šanci na úspěch alespoň co se týče náklonnosti veřejnosti.

Je nesporným úspěchem masa 40 tisíc lidí, kterou se odborům podařilo navézt do Prahy. A o to více mrzí, že kvůli takovým zbytečnostem celá akce skončila s trpkou příchutí pro všechny. A tak lze říci, že celá demonstrace nebude mít žádný ohlas. Kromě toho, že ještě několik dnů bude veřejně probíráno, jaké škody vznikly.

Je známé, že nejúčinnější reklama je ta, která hraje na city. A v právě v tom mají zdravotníci, hasiči i policisté obrovské pole působnosti. Nebyla by to lepší forma demonstrace?