Evropská měnová jednotka Ecu se stala od konce 70. let hlavní součástí Evropského měnového systému (EMS), který sloužil k harmonizaci a koordinaci měnové i hospodářské politiky tehdejšího Evropského společenství. Jedná se v podstatě o měnový koš, tvořený všemi měnami členských států Evropské unie, a to podle příslušné váhy každé z těchto měn. Jeho součástí jsou tedy i měny těch evropských zemí, které se od 1. ledna 1999 neúčastní zavádění eura. Jsou to
Velká Británie, Švédsko, Řecko a Dánsko.Měnová jednotka Ecu byla vytvořena svým způsobem uměle jako jednotka systému plateb mezi členskými zeměmi. Na rozdíl od eura tato jednotka nikdy neexistovala v reálné podobě peněz, tedy bankovek a mincí. Jednotka Ecu sloužila zejména pro mezinárodní účetnictví a poskytování úvěrů. Lze jmenovat například finanční pomoc Evropské unie přidruženým zemím pro jejich přípravu na členství, známou jako programy Phare. Zavedení jednotné měny euro však představuje v Evropské un
ii jinou situaci. Euro nahradí Ecu a nově založená Evropská ústřední banka (ECB) se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem bude zajisté hrát klíčovou roli při stabilizaci měnové politiky Evropské unie.Hospodářská a měnová unie (EMU)
V roce 1979 byl založen Evropský měnový systém (EMS), s jehož posláním jsme se seznámili v předešlém odstavci. Ke konci 80. let se členské země Evropské unie, usilující o další hlubší sjednocování svých národních ekonomik, rozhodly vytvořit hospodářskou a měnovou unii (EMU). Završen
í této unie se stalo současně jak nejprestižnějším, tak i nejrozpornějším cílem Evropské unie. Prvou fází při vytváření EMU bylo vytvoření jednotného trhu (1992) a instituování čtyř základních svobod v Evropské unii - svobody volného pohybu osob, zboží, kapitálu a služeb. Druhá fáze, zahájená 1. ledna 1993 poté, co vstoupila v platnost Maastrichtská smlouva o Evropské unii, zahrnovala sbližování hospodářské politiky členských zemí spolu s technickou přípravou na zavedení evropské měny.Ve třetí fázi od 1. ledna 1999 byla v jedenácti členských zemích Evropské unie zavedena nová jednotná měna nazvaná euro. Až do konce roku 2001 si bude každý moci zvolit, bude-li uskutečňovat své operace v dosavadních národních měnách nebo v euru. Pro používání eura byla přijat
a zásada "no prohibition, no compulsion" - nikoho nelze k používání eura nutit a současně nikomu nesmí být bráněno euro používat. Po 1. lednu 2002 budou do oběhu zavedeny mince a bankovky měny euro a od 1. července téhož roku budou z oběhu staženy národní měny 11 členských států Evropské unie. Tyto členské země nebudou nadále stanovovat úrokové sazby, jež budou v kompetenci Evropské ústřední banky pro všechny země podílející se na jednotné měně.Hospodářské předpoklady zavedení eura
Základní podmínkou je členství dané země v Evropské unii. Členské země provádějí politiku t.zv. konvergence, t.zn. vzájemného sbližování výkonu a základních ekonomických ukazatelů daných zemí. Na zasedání Evropské rady v holandském Maastrichtu v roce 1991 byla za tímto účelem př
ijata v měnové i daňové oblasti makroekonomická kritéria stability, zvaná Maastrichtská konvergenční kritéria, představovaná těmito zásadami:1. Dlouhodobé a trvalé úsilí o konvergenci. Dlouhodobé úrokové sazby nesmějí překročit o více než dva procentní body průměr těch tří členských zemí Evropské unie, které mají nejnižší sazby.
2. Stabilita směnných kursů po dobu dvou let v rámci stanovených standardních hranic fluktuačního pásma EMS.
3. Vysoká míra cenové stability. Inflace nesmí překročit 1,5 procentního bodu úrovně tří nejlepších členských zemí, která je měřena podle cenové stability předešlého roku.
4. Pevná pozice veřejných financí. Celkové zadlužení státu nesmí překročit 60 % hrubého domácího produktu země a maximální roční deficit státního rozpočtu může dosáhnout 3 %.
Státy Evropské unie zavádějící a nezávádějící euro
Z patnácti členských zemí Unie platí jednotná evropská měna od 1. ledna 1999 v jedenácti z nich, v Belgii, Finsku, Francii, Holandsku, Irsku, Itálii, Lucembursku, Německu, Portugalsku, Rakousku a Španělsku. Oblast představovaná těmito zeměmi má cca 290 miliónů obyvatel a její podíl na celosvětovém hrubém domácím produktu tvoří 19,4 %, na světovém obchodu 18,6 %. Lze konstatovat, že tento region je srovnatelný se Spojenými státy americký
mi.Zavedení jednotné evropské měny se neúčastní tyto členské země Unie: Dánsko, Řecko, Spojené království a Švédsko. Některé z těchto zemí nepřistoupily k přijetí eura z důvodů nesplnění příslušných kritérií, jiné využily možnosti dané ustanovením Maastrichtské smlouvy přijetí eura odložit.
Význam jednotné evropské měny
Všichni, kdo provádějí jakékoli obchodní nebo směnné transakce v rámci uvedených 11 zemí, již nebudou muset provádět směnárenské operace z jedné měny na druhou. To bude bezesporu představovat značnou úsporu času a v neposlední řadě i peněz vynakládaných z titulu rozdílných směnných kursů při nákupu jedné měny a prodeji měny druhé a rovněž směnárenských poplatků s tím spojených. Pro ilustraci uveďme tento příklad: kdyby se někdo rozhodl, či
stě hypoteticky, směnit 10 000 korun českých postupně za všechny měny států Evropské unie, na konci celé této transakce by mu zůstaly 3 000 korun a oči pro pláč.Zvláště menší a střední podniky ocení urychlení plateb v euru mezi členskými zeměmi. Tyto platby budou navíc levnější a spolehlivější. Euro přispěje rovněž k cenové stabilitě, odpadne riziko náhlých pohybů směnných kursů, které často ohrožovaly podniky a v důsledku toho i spotřebitelské ceny. Velmi logický je rovněž předpoklad, že stanovení cen zb
oží a služeb v jednotlivých státech v jedné měně povede k většímu tlaku na cenovou kompetitivitu, z čehož mohou mít prospěch jak spotřebitelé, tak v konečném důsledku i producenti zboží a poskytovatelé služeb. Lze totiž očekávat hospodářský růst a pokles nezaměstnanosti. Zavedení jednotné měny završí již zmíněný proces konvergence a posílí všechny čtyři svobody, stojící u jeho zrodu. Jednotný trh bude moci spolehlivě fungovat a rozvíjet se jen za předpokladu, že v něm bude platit jednotná měna. Pro celkově malé země Evropské unie tak bude daleko snadnější konkurovat hospodářským velmocím, jako jsou Spojené státy americké, Kanada, Japonsko nebo Austrálie.Jak budou vypadat mince a bankovky euro?
Měna euro je koncipována v desítkové soustavě. 1 euro se rovná 100 centům. V praxi bude existovat 8 mincí: 1 a 2 euro a dále hodnoty 1, 2, 5, 10, 20 a 50 centů. Každá mince bude mít jednu společnou - t.zv. evropskou - lícovou stranu. Druhou stranu může ztvárnit každá země podle vlastních představ. Každá mince bude použitelná ve všech 11 členských zemích Unie, v nichž začala tato měna platit. Na společné lícové straně jsou zobrazeny členské země Evropské unie a svislé linie s hvězdami z evropské vlajky. Obraz na 1, 2 a 5 centových mincích symbolizuje postavení Evropy ve
světě. 10, 20 a 50 centové mince vyjadřují Evropskou unii jako spolek jednotlivých národů. Mince 1 a 2 euro reprezentují Evropu bez hranic. Konečná podoba mincí byla schválena na zasedání Evropské rady v červnu 1997 v Amsterodamu.Euro bankovek je celkem
sedm v různobarevném provedení a velikostech. Jejich nominální hodnoty jsou 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 euro. Výtvarné symboly na bankovkách zpodobují architektonické dědictví Evropy, aniž se však jedná o konkrétní stavby v jednotlivých členských zemích Evropské unie. Na přední straně každé bankovky jsou zobrazena okna a portály jako výraz otevřenosti a spolupráce v Unii. Na zadní straně vždy můžeme vidět most jako symbol spojení evropských národů - spojení mezi Evropou a ostatním světem. Konečné návrhy byly představeny na zasedání Evropské rady v prosinci 1996 v Dublinu. Všechny bankovky jsou chráněny před paděláním nejmodernějšími bezpečnostními prvky.Symbol používaný pro euro
Grafický symbol používaný pro euro se podobá písmenu E, které křižují dvě vodorovné linie. Je odvozen od řeckého písmena epsilon, čímž odkazuje na kolébku evropské kultury a současně na první písmeno jména našeho světadílu, Evropy. Souběžné vodorovné linie symbolizují stabilitu.
Pevný přepočítací kurs eura vůči měnám EMU
Rada min
istrů Evropské unie schválila návrh Evropské komise na pevný přepočítací kurs eura vůči měnám jednotlivých 11 států, zavádějících jednotnou měnu k 1. lednu 1999. Tento kurs byl zveřejněn v Oficiálním věstníku Evropské komise ze dne 31. prosince 1998.Zdroj: Týdeník DaF 99