Alkohol, cigarety a benzín: pilíře státního rozpočtu

Nevedou se o nich dlouhé diskuze jako o přímých daních, ani nejsou tak často podrobovány ekonomické analýze. Přesto jsou pro rozpočty většiny států nepostradatelným zdrojem financí a zároveň tvoří významnou složku daňové zátěže obyvatelstva. Řeč je o spotřebních daních.

Stabilní zdroj

V roce 2009 vybral český stát na daních 660,6 mld. Kč, přičemž nepřímé daně (DPH a spotřební daně) měly podíl 62 %. To odráží jednak nástup krize spojený se značným poklesem výběru přímých daní a také hospodářskou politiku tehdejší vlády, která sice chtěla snížit deficit rozpočtu, avšak zároveň se obávala oslabení ekonomiky v případě zvýšení přímých daní. Není žádným tajemstvím, že stejných principů se drží i vláda současná.

Nepřímé daně znovu dokázaly svou velkou výhodu oproti daním přímým. Pokud má stát v době krize fungovat jako určitý stabilizační prvek, potřebuje zajištěný příjem ke krytí zvýšených výdajů. Výrazný pokles ziskovosti firem a nárůst nezaměstnanosti vždy dolehnou především na přímé daně. Kupříkladu v roce 2009 poklesl výběr daně z příjmu fyzických osob o 9,8 % a daně z příjmu právnických osob o 34,5 %. Naopak inkaso DPH pokleslo pouze o 0,6 % a spotřebních daní o 1,4 %. Nutno podotknout, že výběr přímých daní byl ovlivněn i protikrizovým balíčkem, ovšem většina jde na vrub snížené hospodářské aktivitě.

Daně s ušlechtilými cíly

Je tedy očividné, že nepřímé daně prokazují mnohem vyšší spolehlivost a usnadňují tak plánování rozpočtu. Další výhodou je pak jejich relativně snadné zvyšování. Pokud je zvyšování přímých daní nepřípustné pro pravou část politického spektra a zvýšení DPH z potravin či léků se setkává s odporem levice (či středu), u spotřebních daní tomu tak není.

Alkohol a cigarety, s prokázanými negativními vlivy na lidské zdraví, jsou nejsnadnějším cílem. Lidé totiž takové daně nejen akceptují, ale obzvlášť u cigaret požaduje velká část nekuřácké populace jejich další zvýšení, což je jinak u daní docela neobvyklé.

Spotřební daň = základ sociálního státu

Je obecně známo, že sociální státy (typicky sever Evropy) mají vysoké daňové zatížení. Co ale není tak často akcentováno, je rozložení těchto daní. Nejvyšší sazby daně z příjmu fyzických osob tam sice přesahují 50 %, ale firmy neplatí ani 30 %, což je méně než například v Německu či ve Francii. Zásadní složku příjmů pak tvoří DPH (většinou 25 %; tedy nejvíce v Evropě) a spotřební daně ve výši s ostatními státy nesrovnatelné.

Sociální stát rozdá lidem velkou část rozpočtu v podobě různých dávek. Jejich nominální snížení je povětšinou politicky neprůchodné, a tak se využívá jiné cesty: zvýšení nepřímých daní. Lidé dostanou nemalé peníze, ale pokud je utratí v domovském státě (což udělají téměř vždy) téměř čtvrtina se vrátí zpět do státního rozpočtu v podobě DPH. Asi nikoho nepřekvapí, že nemalá část sociálních dávek je využita k nákupu alkoholu, cigaret či tabáku. V takovém případě se státu může vrátit i více jak 80 %. Výsledek je ten, že sociální dávky jsou sice vysoké, ale stejně tak jsou vysoké i ceny zboží nakupovaného příjemci dávek.

Spotřební daně v ČR

Kromě poměrně nových spotřebních daní z elektřiny, ze zemního plynu a z pevných paliv (někdy je pro ně též užíván diskutabilní název „ekologické daně“), se v ČR tradičně zdaňuje alkohol, tabákové produkty a minerální oleje (tam spadá benzín i nafta). Zdanění posledně jmenovaných je tak vysoké, že ceny pohonných hmot jsou v tuzemsku vyšší než v sousedním Rakousku.

Daň z litru benzínu je 12,84 Kč a z litru nafty 10,95 Kč. Uvalená spotřební daň navíc vstupuje jako základ daně pro výpočet DPH a celkový daňový výnos pro stát při ceně 30 Kč/litr  je nakonec 17,84 Kč u benzínu a 15,95 Kč u nafty. Daně z pohonných hmot tak ve výsledku tvoří více jak polovinu ceny u čerpací stanice. A to ještě patří mezi spotřebními daněmi k nižším číslům.

Podobnou konstrukci výpočtu má i tvrdý alkohol. Každý litr lihu je zdaněn 285 korunami. Například láhev 40 % vodky státu přinese 57 Kč prostřednictvím spotřební daně. Pokud se láhev prodává za 300 Kč, získá stát celkem 107 Kč (57 Kč spotřební daň, 50 Kč DPH) a tedy přes 35 % z konečné ceny pro spotřebitele. Z laciné lahve za 90 Kč je státu odvedeno 72 Kč (57 Kč spotřební daň, 15 Kč DPH) což je 80 %. Vidíme, že čím levnější je alkoholický nápoj, tím větší podíl připadne z jeho prodejní ceny státu.

Konstrukce daně z piva je postavena na jiném principu. Odvíjí se od procent extraktu původní mladiny a je snížená pro malé nezávislé pivovary. Víno dokonce vůbec spotřební dani nepodléhá a je tak ve srovnání s jiným alkoholem značně zvýhodněno.

Daň z cigaret je konstruována jako součet procentní části (obdobně jako u DPH) ve výši 28 % a  pevné sazby za jeden kus cigarety (1,03 Kč). Celkem však musí daň dosahovat minimální výše 2,01 Kč za 1 cigaretu. Z nejlacinějších krabiček za 63 Kč tak připadne státu 50,70 Kč (40,20 Kč spotřební daň a 10,50 Kč DPH) a tedy přes 80 % konečné ceny.

Regresivní daň?

Vidíme, že z nejlevnějšího alkoholu a cigaret si v ČR stát ponechá až 80 % a obdobná je situace i v jiných státech. U tohoto typu zboží většinou neplatí, že lidé s vyššími příjmy ho kupují více. Dokonce je možné předpokládat, že lidé s nižšími příjmy budou spotřebovávat více levného alkoholu a cigaret a tedy odvádět proporcionálně větší část svých peněz státu prostřednictvím spotřebních daní.

Proto jsou někdy spotřební daně uváděny jako příklad regresivního zdanění (někdy též užíván název „degresivní zdanění“), tedy systému, kde lidé s nižšími příjmy odvádějí větší část těchto příjmů než vysoko příjmoví poplatníci.

Pokud srovnáme, jaký boj se vede na politické scéně o přímé daně a jak málo se mluví o daních spotřebních, bude zřejmě pro každou vládu snazší jít cestou nejmenšího odporu a dále zvyšovat spotřební daně. Ostatně se tak několik posledních let děje. Spotřební daně prakticky neustále rostou, naopak daňová zátěž firem a zaměstnanců se spíše snižuje. A není důvod se domnívat, že v blízké budoucnosti dojde k nějaké zásadní změně.