Bublina „made in China“ znovu vystrašila finanční trhy

Pořádně vyděsit již tak vystrašené obchodníky se podařilo čínské centrální bance (People's Bank of China, PBOC), která překvapila zvýšením úrokových sazeb o 25 bazických bodů. Svou jednoletou referenční sazbu tak zvýšila na 5,56 %, což bylo její první zvýšení od konce roku 2007. Růstu se dočkala rovněž depozitní sazba, kterou PBOC zvýšila na 2,50 %.

Reakce na její rozhodnutí byla rychlá. Akciové indexy se ponořily okamžitě do červených čísel, a to nejen v Číně. Japonský Nikkei například ztratil během jednoho dne 1,65 % a podobně si vedl i americký index S&500, který se propadnul o 1,59 %.

Panika na základě 3 slov

Jen málo centrálních bank světa se může „pochlubit“ tím, že již pouhou zmínkou o přísnější měnové politice, mohou na trhu rozpoutat paniku, která se netýká pouze domácího trhu, ale může se přenést i do Spojených států. Jednou z nich je právě PBOC, která si před dvěma lety začala pohrávat s ohněm, jehož žár je nyní již jen obtížně snesitelný. Tímto ohněm byla masivní úvěrová expanze, kterou Čína rozpoutala v roce 2009 a jejíž nepříjemné následky nyní začíná pociťovat.

V roce 2008, kdy čínská ekonomika začala v důsledku celosvětové krize zpomalovat, přišli tamní politici se snadným receptem na to, jak domácí ekonomiku znovu rozhýbat. Recept opsali od Evropy a Spojených států, které si takto poradily s recesí z let 2001 a 2002. Protože se však jedná o Čínu a výsledky musely být vidět okamžitě, jeho aplikace byla mnohem agresivnější. A tak v roce 2008 nařídila vláda domácím bankám, aby v roce 2009 rozpůjčovaly téměř 10 bilionů Juanů, což byl přibližně dvojnásobek celkového objemu úvěrů za rok 2008 a skoro trojnásobek úvěrů z roku 2007. Úrokové sazby v Číně byly během krátké doby sníženy ze 7,47 % na 5,31 %, úvěrové standardy, které mají chránit banky před poskytováním nekvalitních úvěrů, byly rozprášeny a domácí banky začaly chrlit na trh biliony juanů, když jen za prvních šest měsíců roku 2009 rozpůjčovaly neuvěřitelných 7,3 bilionů, což je přibližně 20 % čínského HDP. Záplava nových peněz vedla téměř okamžitě k nebývalému investičnímu a stavebnímu boomu, jehož výsledkem byl opětovný návrat k dvoucifernému růstu HDP. Čína prožívala euforii, zatímco okolní svět bojoval s nejhorší recesí od druhé světové války.  

Iluze prosperity

Stejně jako opojení s alkoholového večírku, ale také iluze prosperity vyvolaná úvěrovou expanzí jednoho dne skončí. V případě Číny se tak stane tehdy, až začne více než třicetiprocentní meziroční růst peněžní nabídky naplno prosakovat do cen spotřebního zboží a centrální banka bude nucena začít opět utahovat měnové kohoutky a zvyšovat úrokové sazby. Dětské krůčky tímto směrem Čína uplatňuje již několik měsíců. Například celkový úvěrový strop pro rok 2010 byl snížen o 20 % na 8 bilionů juanů, což je ale stále vysoko nad objemy z let 2007 a 2008. Dále PBOC jen od konce minulého roku zvýšila požadavek na minimální rezervy komerčních bank o 1,75 % na současných 17,5 % pro šest největších domácích bank. Tím sice uzamkla část přebytečné likvidity ve finančním systému (přibližně 200 miliard juanů), jedná se však jen o zlomek nových peněz, které banky každý měsíc pouští do ekonomiky, když jen v září rostl objem úvěrů o téměř 600 mld. juanů. Protože v září tempo růstu spotřebitelských cen (CPI) zrychlilo na 3,6 % a tempo růstu cen výrobců (PPI) vyskočilo dokonce na 4,3 %, musela PBOC v minulém týdnu přistoupit k účinnějším nástrojům tlumení úvěrové expanze, kterým je právě zvýšení základní úrokové sazby.

Vyšší sazby znamenají vyšší náklady na obsluhu dluhu a nižší ziskovost projektů

Je velmi pravděpodobné, že s tím jak nové peníze budou dále prosakovat do ekonomiky, bude nucena PBOC k dalšímu zpřísňování měnové politiky. To je však asi to nejhorší, co může dlužníky bank, a v konečném důsledku samotné banky, potkat. Vyšší sazby totiž znamenají vyšší náklady na obsluhu dluhu a nižší ziskovost projektů, které by – nebýt super levných peněz – byly nikdy nevznikly. Situace v Číně je o to komplikovanější, že více než polovina ze všech úvěrů poskytnutých v roce 2009 skončila v rukou státem vlastněných podniků a místních samospráv. O jejich mizerné efektivitě při nakládání s těmito penězi není třeba příliš pochybovat. Již legendárním příkladem se stala výstavba zcela nového, avšak liduprázdného, města Ordos, či stavba největšího obchodního centra na světě ve města Dongguan, ve kterém je však provozováno zhruba tucet obchodů, tedy necelé jedno procento z celkové kapacity obřího centra. 

Již nyní je podle čínských regulátorů až pětina ze všech úvěrů poskytnutých místním samosprávám a stáním podnikům považována za problémové. Bude-li čínská centrální banka dále pokračovat v ochlazování přehřívající se ekonomiky, toto číslo bude do budoucna téměř jistě dále narůstat. To by mohl být obrovský problém nejen pro čínský bankovní sektor a pro čínskou ekonomiku jako takovou, ale i pro zbytek světa, který je na čínských úsporách do značné míry závislý.

Snaha o ochlazení přehřáté čínské ekonomiky se tak možná do dalších měsíců stane jedním z horkých témat, která mohou mít na dění na finančních trzích po celém světě velký dopad. To částečně naznačily již minulé týdny, které přitom přinesly jen další z malých krůčků na bolestivé cestě, která čínskou ekonomiku do budoucna teprve čeká.

Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.