Podnikání v energetických odvětvích podle energetického zákona je výkonem samostatné výdělečné činnosti, a proto i provozovatelé solárních elektráren na střechách svých domů jsou považováni za osoby samostatně výdělečně činné se všemi důsledky, které z této skutečnosti vyplývají.
Vedení daňové evidence nebo podvojného účetnictví?
Dle současné legislativní úpravy - zákona o účetnictví, vedou účetnictví fyzické osoby, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis. Zvláštním právním předpisem je v tomto případě Energetický zákon. Tento zákon v § 11 stanoví, že držitel licence je povinen být účetní jednotkou dle zákona o účetnictví. V současné době je ode dne zahájení výroby a prodeje elektrické energie povinností fyzické osoby vést podvojné účetnictví.
To se ale změní od 1. ledna 2011, kdy by fyzické osobě provozující solární elektrárnu mělo být umožněno vést pouze daňovou evidenci. Zákonem č. 155/2010 Sb., kterým se mění některé zákony ke zkvalitnění jejich aplikace a ke snížení administrativní zátěže podnikatelů, byla tato povinnost zrušena. Novela zákona nemá žádná přechodná ustanovení a tudíž nebudou muset vést účetnictví pouze ti, kteří obdrží licenci až příští rok. Provozovatelé solárních elektráren, kteří už účetnictví vést začali, by měli na vedení daňové evidence přejít až po uplynutí pěti let od započetí účtování, jak stanovuje zákon o účetnictví.
Sociální pojištění
Pro placení sociálního pojištění je rozhodující, zda podnikatel vykonává provozování elektrárny jako hlavní nebo vedlejší činnost. Podnikatel, který vykonává provozování střešní elektrárny jako hlavní samostatnou výdělečnou činnost (tedy podnikání je pro něj zpravidla jediným zdrojem příjmů), má povinnost platit pojistné na sociální pojištění vždy, a to formou pravidelných měsíčních záloh a případně doplatku po podání přehledu o příjmech a výdajích, je-li stanovené pojistné vyšší než úhrn zaplacených záloh.
U vedlejší samostatné výdělečné činnosti je účast na pojištění závislá na výši dosažených příjmů po odpočtu výdajů, na výši dosaženého tzv. daňového základu. Pokud daňový základ dosáhl rozhodné částky podle § 10 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, je osoba samostatně výdělečně činná povinna platit pojistné na sociální pojištění Vyměřovacím základem pro pojistné na je pak částka, kterou si určí, ne však méně než 50 % daňového základu. Při stanovení vyměřovacího základu pro pojistné se u dosažených příjmů z provozování solárních elektráren, které jsou naposledy v roce 2010 osvobozeny, se postupuje tak, jako by osvobozeny nebyly.
Zdravotní pojištění
Provozovatel střešní solární elektrárny je povinen ze své výdělečné činnosti platit zdravotní pojištění, a to i v případě, kdy je provozování elektrárny vedlejší činností podnikatele nebo za podnikatele platí pojistné zdravotního pojištění stát (např. důchodci, žena na mateřské apod.)
Daň z příjmů
V současné době jsou příjmy z této činnosti u fyzických osob podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona o daních z příjmů osvobozeny, a to v roce, kdy byla poprvé elektrárna uvedena do provozu, a v pěti bezprostředně následujících letech. Novela zákona o daních z příjmů, s účinností od 1.1.2011, daňové prázdniny pro provozovatele solárních elektráren zruší a osvobození daně příjmů fyzických osob bude možné použít u všech provozovatelů elektráren už jen za zdaňovací období roku 2010.
Daňové odpisování
U solární elektrárny instalované na střeše budovy dojde z hlediska daňových odpisů k technickému zhodnocení této budovy a také ke vzniku samostatné movité věci – solárního systému produkujícího střídavý nebo stejnosměrný proud. Tento systém v současné době spadá do třetí odpisové skupiny s dobou odpisování 10 let. Novela zákona o daních z příjmů přinese nová opatření i v oblasti daňových odpisů. Části solární elektrárny, označené ve Standardní klasifikaci produkce kódem 31.10, 31.20 a 32.10, jenž se nyní odpisují ve druhé a třetí odpisové skupině , budou mít prodloužené odpisy bez výjimky na 20 let. Pro všechny provozovatele elektráren budou zavedeny povinné rovnoměrné odpisy bez možností jejich přerušení.
Daň z přidané hodnoty
Provozovatel solární elektrárny je z hlediska daně z přidané hodnoty tzv. osobou povinnou k dani. Osobou povinnou k dani je fyzická osoba, která uskutečňuje ekonomické činnosti. Definici ekonomické činnosti nalezneme v § 5 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty. Jedná se o soustavné činnosti konané za účelem dosažení zisku, čímž provozování solární elektrárny na střeše domu bezesporu je. Provozovatel se stává plátcem daně z přidané hodnoty, a to po dosáhnutí obratu jeden milion korun za období 12 bezprostředně předcházejících kalendářních měsíců. Plátcem DPH se může stát i dobrovolně. Stane-li se provozovatel elektrárny plátcem, bude odvádět DPH z veškeré elektřiny dodávané do distribuční sítě (to se může týkat i elektřiny užívané pro potřebu rodinného domu nebo jeho příslušenství). Plátce má v tomto případě za podmínek stanovených v § 72 a 73 zákona o DPH nárok na odpočet daně.
Při pořízení solárních elektráren instalovaných na rodinné či bytové domy je možné dodavatelem technologie uplatnit v souladu s § 48a zákona o dani z přidané hodnoty sníženou sazbu DPH 10 %. Jedná se o výjimku pro tzv. stavby sociálního bydlení, která se vztahuje na rodinné domy o celkové podlahové ploše do 350 m2a pro bytové domy, ve kterém jsou pouze byty o výměře do 120 m2.
Další legislativní změny v oblasti střešních solárních elektráren
Poslanecká sněmovna dne 29.10.2010 schválila v prvním čtení malou novela zákona o obnovitelných zdrojích. Solární elektrárny budou zásadně omezeny tím, že od března roku 2011 se podpora výroby solární energie zřejmě omezí jen na solární panely na střechách a budovách o výkonu do 30 kWp. Skončit má naopak podpora pro elektrárny na volných plochách a také výrobu pro vlastní spotřebu.