"Nikdy se nám nepodaří dosáhnout jednomyslného souhlasu, byť nám tentokrát unikl nejtěsněji, jak je to jen možné," řekl novinářům po skončení mnohahodinového jednání evidentně rozčarovaný belgický ministr pro podnikání Vincent Van Quickenborne.
Jednání ministrů nakonec zkrachovalo na jazykových sporech, tedy na důvodu, který poslední čtyři desetiletí nalezení kompromisu ve většině případů bránil. Tentokrát se však 26 členských států bylo ochotno smířit, že patenty budou překládány jen do tří jazyků - angličtiny, francouzštiny a němčiny. Italové se ale nebyli schopni smířit s tím, že mezi oficiálními jazyky bude chybět italština.
Pokud by unijní patent začal v dohledné době fungovat, průmysl EU by ušetřil značné finanční náklady. Ztráta EU je totiž v tomto ohledu propastná ve srovnání s jinými světovými mocnostmi. Náklady na patent v unii jsou totiž zhruba jedenáctkrát vyšší než ve Spojených státech a dokonce třináctkrát vyšší než v Japonsku.
Pro státy, které s vytvořením patentu souhlasily, nicméně existuje ještě jeden způsob, jak problémy s patentem alespoň částečně vyřešit. Mohly by totiž využít mechanismus takzvané zesílené spolupráce, všech 26 zemí by tak teoreticky mohlo vytvořit společný patent bez účasti Itálie.