Irsko trápí hluboký hospodářský propad a zahraniční dluhy

Země se dostala do recese v roce 2008 a následující rok poklesl hrubý domácí produkt o 7,6 %. Ještě dramatičtější byl propad příjmů státního rozpočtu: státní deficit dosáhl v roce 2009 úrovně 14,4 % HDP.

Keltský tygr

Irsku se na sklonku dvacátého století podařil hospodářský zázrak. Z relativně zaostalé a chudé země na okraji Evropy se Irové díky příznivému koktejlu různých faktorů (nízké daně, zahraniční investice, dotace z Evropské unie, levné půjčky, vzdělaná populace) vypracovali mezi nejvyspělejší státy na světě. Měřeno hrubým domácím produktem na obyvatele patřilo Irsko mezi první desítku zemí na světě.

Za zvlášť působivý růst v druhé polovině 90. let si Irsko, po vzoru dynamicky se rozvíjejících asijských ekonomik, vysloužilo přezdívku „keltský tygr“. Tehdejší hospodářský růst byl založen především na přílivu zahraničních investic z oboru počítačových technologií a Irsko se brzy stalo oblíbenou destinací pro velké americké korporace. Své pobočky tam zřídili Microsoft, Dell, Hewlett-Packard či Intel. Přilákala je dobrá úroveň technického vzdělání, nízké daně a samozřejmá znalost angličtiny u všech zaměstnanců. Nedávno se na irský ostrov vypravili i noví internetoví giganti Google a Facebook.

Zlé jazyky tvrdí, že benevolentní daňové zákony jsou pro nadnárodní korporace ještě větším lákadlem než kvalifikovaná pracovní síla. Tak například Google pomocí sofistikovaných daňových technik filtruje své zisky z mezinárodních operací přes Irsko a Nizozemí až na Bermudské ostrovy, vyhýbá se finančním úřadům ve většině zemí, a výsledná daň ze zisku tak dosahuje směšných 2,4 %. Zatímco v USA musí ta stejná společnost platit 35 %.

Bublina na trhu nemovitostí

Irové mají s Američany hodně společného. Tedy alespoň, co se ekonomiky týče. Po roce 2000 zažívaly obě země solidní hospodářský růst založený především na expanzi nemovitostního trhu. V obou zemích byla tato expanze živena nízkými úroky, všeobecnou ochotou se zadlužit a iluzí, že cena nemovitostí v budoucnu pouze poroste.

A oba státy na tuto politiku šeredně doplatily. Irsko snad ještě víc, než USA. Jako černá nit se růstem nemovitostního trhu obou zemí line řada případů podvodného chování realitních makléřů, falšování dokumentů a laxního přístupu k riziku ze strany bank. Žadatelé o úvěr mnohdy neváhaly přecenit svoje budoucí příjmy, jen aby dosáhli ještě na vyšší úvěr. Finančním zprostředkovatelům takové chování nevadilo a ještě jej často podporovali. Banky si půjčovaly krátkodobé finanční prostředky na mezibankovním trhu a rychle je měnily na nelikvidní půjčky, o kterých věděly, že budou spláceny několik let.

Po pádu americké investiční banky Lehman Brothers v září 2008 však úvěrové trhy zamrzly a irské banky již nebyly schopné plynule refinancovat své dluhy. Aby toho nebylo málo, přišel prudký propad cen nemovitostí a zhoršení platební morálky dlužníků. V této chvíli zasáhla vláda, přijala rozsáhlé garance a v lednu roku 2009 znárodnila banku Anglo Irish.

Výsledkem záchranných aktivit je prudký nárůst státního dluhu. Navíc je ve srovnání se světem vysoké i zadlužení irských domácností. V roce 2008 měli Irové dluhy ve výši 190 % hrubého disponibilního příjmu (např. ČR to bylo 49,6 %).

Obviňováno je i euro

I když růst cen nemovitostí začal před irským vstupem do eurozóny, následný pokles úrokových sazeb expanzi dále stimuloval. Rozdílná dynamika ekonomik byla ostatně oblíbeným argumentem odpůrců eura. Tvrdili, že sazby Evropské centrální banky možná vyhovují německé či francouzské ekonomice, ale pro rychle rostoucí Irsko jsou příliš nízké. Upozorňováno bylo především na nadprůměrnou míru inflace spotřebitelských cen, méně už na nevídanou inflaci cen nemovitostí. Těžko může někdo vinit společnou měnu ze vzniku irských potíží, rozhodně k nim ale určitou měrou přispěla.

Co dál?

Kvůli propadu daňových příjmů a záchraně kolabujících bank vzrostl veřejný dluh z 37,4 % HDP v roce 2008 na 57,7 % HDP v roce 2009 a predikce hovoří o tom, že brzy překročí hranici 100 %. Za desetiletý irský dluhopis ale dnes trhy požadují 9 % výnos, což velmi komplikuje další půjčování. Vláda má rezervy do příštího roku, a pokud se do té doby situace neuklidní, bude zřejmě pomoc mezinárodních institucí nezbytná.

Irské problémy znovu oživily spor mezi německou kancléřkou Angelou Merkelovou a prezidentem Evropské centrální banky Jean-Claudem Trichetem ohledně řešení budoucích problémů zadlužených zemí eurozóny. Podle německých návrhů by v případě dalších dluhových potíží měli nést svůj podíl na ztrátě i držitelé státních dluhopisů. Avšak centrální banka má obavy o další vyostření situace na finančních trzích. Investoři už dnes sice s určitou restrukturalizací počítají, ale klauzule o spoluzodpovědnosti by mohla vyděsit i větší optimisty a nadobro uzavřít úvěrové trhy pro dluhopisy silně zadlužených zemí.

Irsko čekají příští rok volby a výherce nelehký úkol. Musí si poradit s hospodářskou stagnací, vysokou nezaměstnaností a zároveň s hlubokými deficity hospodaření. Stimulace ekonomiky vládními výdaji či snížením daní nepřipadá v úvahu. Právě naopak: konsolidace veřejných financí bude mít zřejmě nejvyšší prioritu.