Španělské dluhy jsou pro Evropu největším strašákem

Eurozóna si po šesti měsících prochází druhým kolem dluhové krize. To odstartovalo v minulém měsíci, kdy se dostalo do problémů Irsko, které pod tlakem evropských politiků požádalo Evropskou unii a Mezinárodní měnový fond o pomoc.

Důvodem jeho žádosti přitom nebyl ani tak akutní nedostatek finančních prostředků, jako spíše obavy politiků z toho, aby se irská nákaza a vlna nedůvěry nezačala šířit také na ostatní členské země eurozóny. Jak ukázaly poslední dva listopadové týdny, přesně to se stalo a nic na tom nezměnila ani pomoc Irsku. Jen pár dnů poté, co Irsko požádalo o pomoc, se totiž pod silný prodejní tlak dostaly také dluhopisy Portugalska a nově i daleko větších zemí, jako je Španělsko, Itálie, nebo Belgie. Zatímco záchrana Portugalska přitom ještě může být v silách evropského záchranného fondu (EFSF), Španělsko představuje pro eurozónu klíčovou obrannou linii, jejíž prolomení může být pro eurozónu smrtelné.

Španělé se od Irska distancují

V minulých dnech Španělští politici nevynechali jedinou příležitost, aby finančním trhům připomněli, jak málo společného toho s Irskem a Řeckem jejich země ve skutečnosti má. Například podle Jose Manuela Campa, náměstka španělské ministryně financí, odděluje Španělsko od Irska „hluboká propast“. Španělský premiér Jose Luis Zapatero pak upozornil, že všichni, kdo sázejí na další růst výnosů ze španělských dluhopisů, dělají chybu, protože neexistuje „žádná šance, že by Španělsko potřebovalo pomoc“. Španělští politici přitom odkazovali na chystaná úsporná opatření a nízkou míru státního dluhu.

Výnos ze španělských dluhopisů vystoupal až na 5,5 %

Jak ale poslední týdny ukázaly, finanční trhy se jim uklidnit nedaří a například výnos ze španělských dluhopisů jen v minulém týdnu vystoupal krátce až na 5,5 %, což byl jeden z důvodů, který vedl Evropskou centrální banku k opětovnému navýšení nákupů státních dluhopisů, díky němuž se povedlo výnosy ze španělských dluhopisů srazit zpět pod hranici 5 %.

Důvodem rostoucích obav o osud Španělska je skutečnost, že v jeho případě není primárním problémem státní, nýbrž soukromý dluh. Jak ukazuje obrázek níže, Španělský soukromý dluh, který v sobě skrývá zadlužení domácnosti a firem, dosahuje přibližně 180 % HDP a je po Irsku s 200 % HDP druhým nejvyšším v eurozóně. Podíl celkového dluhu (soukromý + státní) Španělska na HDP pak dosahuje 230 %, což je opět druhé nejvyšší číslo v eurozóně ihned po Irsku (265 %). Toto číslo má přitom dále narůstat. Jen v příštím roce by měl totiž rozpočtový schodek dosahovat 7,3 %.

Graf: Struktura dluhu Španělska

Poslední měsíce ukázaly, že je to právě celková míra zadlužení, která je největším strašákem pro investory a tak není náhodou, že do pětičlenné skupiny s nelichotivým názvem PIIGS (Portugalsko, Irsko, Itálie, Řecko, Španělsko) patří exkluzivně ty země, jejichž celkový dluh je v eurozóně suverénně nejvyšší a pohybuje se v rozmezí 225 % - 265 %. Až s odstupem skupinku těchto zemí stíhá s celkovým dluhem ve výši 185 % Belgie, jejíž dluhopisy se v minulém týdnu shodou okolností rovněž dostaly pod velmi silný prodejní tlak. Španělsko tak nepochybně je zemí, o jejíž osud je třeba se velmi obávat, a to bez ohledu na komentáře evropských politiků.

Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.