Vlastní zdroje zúčastněných pojišťoven činí v průměru 225 procent požadovaného kapitálu. Ten je definován jako kapitál potřebný k pokrytí dopadů nepříznivých událostí, jimž mohou být pojišťovny v budoucnu vystaveny. Měly by tak být schopny krýt ztráty z rizik, jež by měly v průměru nastat pouze jednou za 200 let, z vlastního kapitálu, a plnit tak beze zbytku závazky vůči klientům.
Testy byly anonymní, takže se podle předsedy pracovní skupiny asociace Jiřího Fialky neví, zda některá zkoumaná pojišťovna požadovaný kapitál nemá. Pojišťovny ale tímto dostaly čas na doplnění kapitálu, dodal. Testy nebyly povinné, zúčastněné pojišťovny představují 84 procent tuzemského trhu. Výsledky byly předány České národní bance, která je zkontroluje.
Dodržení požadavků Solventnost 2 podle šéfa řízení rizik Generali PPF Holdingu Petra Bohumského nemusí vést ke zdražení pojistek. Může ale prý vyvolat to, že pojišťovny omezí nabídku některých produktů. "Každá regulace má svoji cenu," poznamenal výkonný ředitel asociace Tomáš Síkora. Ten dříve regulační požadavky EU přirovnal ke stavění atomového bunkru na trabanta.
Nejvíce kapitálu musí mít pojišťovny pro krytí životního a neživotního upisovacího rizika a tržního rizika. Typickým příkladem upisovacího rizika jsou katastrofické události.